Clovek by si rekl, ze ho ohledne evropske pivni kultury uz nemuze nic prekvapit.

Jak rika diplomaticky klasik: Opak je pravdou. Dnes jsem ve Wurzburgu zamiril do sve oblibene hospody U dreveneho jabka [Holzapfel]. Jak uz jsem tady psal, tento podnik mam rad hned z nekolika duvodu. Jednak je to uzasny lokal nizsi cenove skupiny – pullitr tam koupite i pod 3 euro a pak jsem v onom santanu zpravidla s prehledem tim nejmladsim hostem.

Tak to bylo i tentokrat.Na predzahradce sedel jeden par tak zhruba v mych letech, jinak byli vsichni pritomni minimalne tak o 15 let starsi. Nicmene piti alkoholu se nikterak nevyhybali. Zaujala mne jedna vec, kterou jsem si doposud nebyl jisty, nebot jsem nedokazal spravne prelozit nemecky uzus „Brotzeit“. Dalo by se rici, ze to znamena „cas na chleba“, ale ve skutecnosti se zrejme jedna o chutovky k pivu, ktere si host prinasi z venku.

Kdysi mi otec vypravel, ze v Praze, napr. U Pinkasu byvalo naprosto normalni, ze si stamgasti nosili z domu vlastni jidlo. Pri beznem provozu v nasich pivnicich jsem to snad nikdy nezaregistroval. Naopak si pamatuji vyhruzne cedule, ze konzumace vlastnich jidel a napoju je zakazana. Par duchodcu naproti mne se nejprve obsluhy zeptal na jidelni listek a pak dle instrukci zakoupil v blizkem stanku vurta, sekanou a peceny bucek. Mnam.

Wolf Pils sklouznul do hrdla zahy. Kreuzberg Kloster asi penil, tak jsem musel cekat. Servirka donesla podmirak a  cosi mi nemecky vysvetlovala. Mou narodnost odhalila proste. Jen jsem si stacil objednat a uz vedela, ze jsem Cech. Kdyz jsem upil z toceneho specialu asi dve deci, frau kellnerin mi pullitr opet odnala a prinesla mi skoro plnou miru, takze jsem na tom vydelal. Clovek se holt uci cely zivot.