Protože tak se jmenuje zajímavá hospoda v Brně – Černovicích.

Je umístěná jen dvě stanice autobusem č. 47 nebo 49 od psychiatrické léčebny podle adresy na jakémsi náměstí, které však vůbec jako náměstí nevypadá. Slunečnice se nalézá v prvním patře starého domu a již a první pohled nevypadá jako bezbariérová. Dokonce i záchody jsou v přízemí pod poměrně strmým schodištěm. Jinak hospůdka pěkná s ochotným a příjemným personálem.

Přišel jsem na pivo z Hladova, které jsem obdržel za několik vteřin vzorně natočené na hladinku. Mok se jmenuje Novoříšské klášterní pivo a navazuje na historické vaření piva v místním klášteře v dnešním kraji Vysočina. Velice potěšující ležáček se střední hořkostí a vlastní, naprosto nevtíravou, spíše náznakovou chutí. V Brně jsou v hospodách piva obecně dražší než v Ostravě, proto mne jeden Hladov vyšel na celých 37 Kč. Zaujala mne však ještě více věc, se kterou jsem se naposledy  setkal někdy kolem roku 1993. Na tabuli byla uvedena cena piv za objemové množství 0,47 l. V tak přátelské restauraci bych opravdu nečekal, že se tímto způsobem chce výčepní chasa bránit proti reklamovaným podmírákům. Na nic jsem se neptal a jen pro zajímavost zatelefonoval anonymně na ČOI Praha. Místní referentka mi nedokázala poradit, neboť evidentně nerozuměla mé jasné otázce. Zdali může  podnik legálně prodávat pivo v množství 0,47 l když má cejchované sklenice na 0,5 l. Můj právní názor je, že k tomuto účelu by potřeboval cejchované výčepní sklo s ryskou 0,47 l. I kdyby si Čoika nechala nakrásně změřit při inspekci množství kapaliny v odměrném válci, jak se má zachovat zákazník? Toto jediné se mi na Slunečnici nelíbilo, neboť mi pivo chutnalo a potěšila mne velice i jehněčí gulášová polévka a chléb s poctivou a chutnou domácí sekanou.

Novoříšský pivovar je z Hladova, já jsem však v brněnské Slunečnici naprosto hladem ani žízní netrpěl.