To byl titul ve své době velice kontroverzního filmu o řádění sparťanských fotbalových „fanoušků“ a o jejich následné likvidaci vlakové soupravy.

I dnešní doba má miliony podobných „proč“. Ať je to středověký islámský militarismus, vraždění nevinných civilistů posvěcené ignorací OSN, hrozící ekologická katastrofa či prznění piva, globalizace jeho výroby a lživá reklama.

Stejně zvídavé otázky nás však potkávají i v našem každodenním civilním životě. Onehdy jsem chtěl opětovně obnovit svou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. Normální smrtelník by si oprávněně myslel, že takovýto jedinec se chystá státu pomoci, nic od něho nechce a ještě mu nabízí peníze ze svých daní a poplatků za sociální i zdravotní pojištění. Ne však na opavské pobočce OSSZ. Mladá paní se na mne dívala nevraživě už od mého příchodu a když jsem se jen okrajově zmínil, že příští měsíc odjíždím na pár týdnů pracovat do zahraničí, přešla do otevřeného útoku:

„Vy nemáte vyplněný formulář A 1?“ zeptala se s neskrývaným podezřením a vytáhla na stůl čtyřstránkové, hustě potištěné lejstro.

Následných cca 10 minut jsem se snažil horlivé úřednici vysvětlit, že hodlám pracovat na plující lodi, jako ostatně posledních 30 let mého produktivního věku a že jsem se s formulářem A 1 nikdy nesetkal. Rovněž jsem neměl nikdy nikde problémy, v Česku předkládám každoročně daňové přiznání a řádně si platím u nás i všechna základní pojištění. Byrokratka se však zdála být neústupná. Zřejmě se onoho odpoledne nudila a potřebovala někomu dělat problémy. Nutila mne zaškrtnout na formuláři všechny státy (bylo jich uvedeno jmenovitě asi 40), kde budu pracovat. Zřejmě nikdy nepřišla do styku s lodí. Trochu znejistila po mém argumentu, že jsem se nikdy nehlásil k pojištění v Keni nebo na Vanuatu a navíc vykonávám činnost i ve své vlasti. Spor skončil remízou. Já jsem žádný úchylný formulář nevyplnil a úřednice mne postrašila, že jestli na mne někdy přijde kontrola a nachytá mne bez řádně vyplněné A jedničky, hrozí mi likvidační pokuta. To je jako kdybych někomu přišel vrátit půjčku a on mne poslal k sousedům.

Absurditou administrativního šimla jsem se již nechtěl zabývat, avšak ze zvědavosti jsem si zavolal na informační linku Českého Svazu Sociálního Pojištění se sídlem v Praze. Vysvětlení dávalo smysl. V EU a ještě s vybranými státy platí smlouva o dvojím zdanění a potažmo též asi o dvojím sociálním či důchodovém pojištění. Jestliže mi tedy má firma GCCL platí ono pojištění (o čemž ovšem pochybuji), nemusel bych si jej jako OSVČ už platit doma. Ovšem – jak to prokázat? Psát do Bostonu, volat do Dubrovníku a nakonec mi ještě vznikne nějaký dluh. Nebudu své stereotypy měnit. Mohl bych sice třeba někde v Rumunsku, kde naše loď zakotví běhat s vyplněným formulářem A 1 a hledat místní sociálku, avšak myslím, že bych byl nejspíš hospitalizován. Podobnou radu jsem dostal asi před 4 lety, kdy jsem poprvé vyjížděl na říční loď a měl jsem od zaměstnavatele zdravotní pojištění u Generali. Krátce po odhlášení v ČR mi málem došel účet přes 6000 Kč za dvě balení inzulínu.

Proč???