Slavný přístav v Southamptonu dodnes připomíná, kterak se v něm v roce 1620 formovala výprava Pilgrimů, kteří pak z přístavu Plymouth vypluli na dobrodružnou cestu na americký kontinent.

A v roce 1912 jej opustila tehdy největší a údajně nejbezpečnější loď světa Titanic.

Připomínky obou plavidel jsou v přístavu zjevné skoro na každém kroku. Ať se po nich už jmenuje nějaký dům nebo restaurace.

Nostalgicky mne potěšilo, že jsem v Southamptonu spatřil obří výletní loď své mateřské společnosti Royal Caribbean International, pro kterou jsem pracoval déle než 20 let. Jejich současná nejnovější loď Anthem Of The Seas je asi pětkrát větší než slavný Titanic a nedovedu si vůbec představit, že by se potopila.

Kousek od přístavu se nalézá pivovarská hospoda Dancing Man. Kolem čtvrté hodiny odpoledne v ní byl čilý ruch, ale nebyl problém nalézt vhodný stůl. Svůj test jsem začal ejlem spíše amerického střihu Vagrant. Celkem osvěžující a pitná značka.

V UK je točené pivo v hospodách drahé. Normálně vyjde pinta zhruba na 4 libry, ve větších městech a turistických oblastech dosáhne cena 6 liber i více. Český pivař si musí na objevování britského pivního trhu našetřit.

Objevil jsem po straně dlouhého výčepního pultu asi pět „kyjů“ a tak jsem si objednal pintu starého (Old) Bitteru. Ryze britské pivo, ale tentokrát jsem žádnou zajímavou příchuť necítil.

Kolega Mark si dal jiné kyjové Ale a vzápětí se projevil jako řádný člen místní spotřebitelské organizace CAMRA. Ukázal výčepnímu, že ještě nemá dotočenou správnou míru. Pak si již ke stolu donášel přetékající pintu a přijal kompliment od jakéhosi svého vrstevníka, kterému Markovo neohrožené zákaznické chování evidentně imponovalo.

Poté si však puntičkářský Mark dal speciál s rumem, který však projevoval neskryté známky nakyslosti. Toto pivo natočené nad míru však bez jakéhokoliv reptání vypil.

Já jsem ještě ochutnal celkem průměrný porter o degustaci završil chlazenou Dobytčí intervencí (Bovine Intervention).

Lokál začal být hodně plný, zřejmě do něj našli cestu turisté i lodní pasažéři z blízkého přístavu, registroval jsem nedostačující kapacitu WC a před budovu se postavili dva nesympatičtí členové ochranky.

Takto už si pohodovou hospodu nepředstavuji.

O 100 metrů dále jsme zapadli do mnohem útulnější hospůdky Platform Pub, která nabízela piva, jež jsem dosud neznal. Vedle ejlu Barefaced od Peacocks a Otium od stejného výrobce mne nadchnula pinta piva Hophead z pivovárku Dark Star. Takto jsem našel svou další oblíbenou britskou značku.

Zítra budeme opět pokračovat v obhlídce města.