Bude to už dva týdny když jsem v jednu neděli odpoledne přišel do Segala, pohlédl na pivní
tabuli a bylo mi to jasné: Dneska zdegustuji pár ejlů.
Mnohé naše svrchně kvašená piva mají ten nešvar, že jsou často přehnaně chmelená aromatickými chmely, které se k nám dnes hojně dovážejí ze zahraničí a není složité je sehnat. Jedná se zejména o ipy a apy, které jsou sice na ochutnání lahodné, ale alespoň v mém případě se dosti brzy omrzí. V poslední době mne zaujala kvazi britská IPA, kterou vařili v brněnském Pegasu a též tento druh piva z repertoáru domovarníka Oppelta, protože tyto výrobky měly vedle intenzivní chmelovitosti v sobě i něco navíc.
Začal jsem Skřečoňským Žabákem (velké Š píši proto, že značka se tak zřejmě přímo nazývá podobně jako např. Opavský Zlatovar). Na rozpití dobré. Klasický ejl s vůní po aromatickém chmelu, ale dobře pitelný. Takového moku by se dalo zvládnout i více kousků. Ve Skřečoni se prostě snaží.
Dále byl na řadě svrchně kvašený Sumeček z Varnsdorfu. Už od prvního doušku bylo jasné, že varnsdorfská piva jsou naprosto vychytaná do posledního detailu. Vzpomněl jsem si na svou návštěvu Varnsdorfu v roce 2010. Pivovar Kocour jsem dlouho hledal až jsem přišek k ceduli s nápisem Bundesrepublik Deutschland. Všechna ochutnaná piva skvělá, rázovité prostředí, jen obsluha za moc nestála. Sumeček kvalitní. Mok hořký, rafinovaně aromatický, který nutí ke konstantnímu popjení, aby na sebe mohl postupně prozradit všechny své latentní chutě. Mistrovské dílo.
Vícestupňová Hatatitla z Vojkovic byla již o něco přímočařejší, jinak však svrchňák jak má být. Hořký, voňavý a slušně leze do hlavy. Mojmír od koníčka prostě umí.
Krátká odpolední degustace byla přínosná. Přesto jsem se rozhodl v pokročilejší denní době přehodit vyhýbku na ležáky a zakoupil jsem si jednu petku s ležákem Karolína Světlá z Čižic.
Hatatitla od Koníčka je ,stejně jako ostatní kousky z Vojkovic, výborné pivo . Z tohoto ejlíku by měl určitě radost i Old Shatterhand. ….
René Costache
Tak pravda je, že velká písmena v druhém a dalším slově názvu jsou výsledkem cítění autora a toho, jaký význam chce nějakému slovu dát, takže by mohlo být Skřečoňský žabák i Skřečoňský Žabák. Opavský Zlatovar je určitě velké z, protože je to také výtvor autorovy představivosti, ale kdyby se jmenoval Opavský pivovar, tak by tam myslím pozbývalo smysl psát pivovar s velkým p, protože se zase jedná o obyčejnou (Bůh mi to odpusť) věc. Stejně tak by nemělo smysl psát ve jméně ulice U sadu velké s, pokud se nejedná o nějaký výjimečný sad. Souhlasím, že čeština má mnoho pravidel, mnohdy nelogických. Stejně tak např. angličtina, kde už jen užívání určitých a neurčitých členů (the, a) nebo předložek (in, at, on) působí značné problémy i rodilým mluvčím. Jazyk se pokouší popsat realitu a na to mu jednoduchá pravidla nebo logika nemůžou stačit.
Martine, tady to je a vypadá to hodně dobře :
http://www.ufeldu.cz/index.php?page=o-nas
No on se ten Žabák asi má dokonce správně psát Skřečoňský žabák. „Skřečoňský“ je přímo jméno piva, ne určení lokality, takže jednoznačně velké s. Žabák se pak už píše s malým, protože je to obyčejné podstatné jméno. Tak si to alespoň myslím. Ovšem pozor na slovo výhybka, čárka má být už nad prvním ypsilonem. I když vím, že tam přízvuk svádí protáhnout až to druhé y. Podobně jako ve slově výjimka, nikoli vyjímka.
Název piva Opavský Zlatovar (který již dnes není z Opava) by se měl psát s oběmi velkými písmeny – i Zlatovar je prostě součást názvu. Tím si nejsem u žabáka (Žabáka) úplně jistý. Jinak čeština je šíleně a někdy i dosti zbytečně složitá řeč. Dávám ku příkladu jen třeba plurál 1 jablko, 2,3,4 jablka, ale 5 jablek – 123 jablka. Normální národ jen přidá koncovku (apples) nebo reduplikuje (buah apel-apel). Podobné je to třeba i s předložkami s a z. „Z“ by se mělo pojit s 2. pádem, ale ještě před nedávnem byl jediný správný tvar „se stolu“.
Dnes jsou přípustné obě možnosti, podle použití předložky se zřejmě pozná vzdělaný literát. Zamyslete se někdy nad tím, kolik má náš spisovný jazyk pravidel a často nelogických výjimek. To nemůže průměrný(často ani našinec) nikdy zvládnout.