Venku se ochlazuje, extrémně teplý podzim nejspíš už končí. Za chvíli se začne stmívat. Je třeba si otevřít nějaký ten ale (ejl).

Skřečoňský Žabák funguje úspěšně již několik let, přesto však čas od času někdo připomene jeho neúspěšnou premiéru na martinovském Festivalu minipivovarů.Jeho American Amber Ale jsem otevřel jako prvý vzorek. Jak už jsem několikrát psal, k podobným svrchně kvašeným pivům (speciálně typu IPA) přistupuji poměrně s nedůvěrou. Předávkování aromatickými chmely je dnes tendenční a zajisté pro někdejší zastánce střídmějších ležáků i atraktivní. Vůně bývá skutečně intenzivní, těmito specifickými produkty se však dá i relativně brzy přepít. Žabák však naštěstí nebyl ten případ. Barva tmavě měděná a lákavá vůně – to byly nejranější vjemy při blízkém styku s tímto mokem. Samotná chuť skřečoňského ejlu byla veskrze přírodní – jako by toto pivo zrovna sklidili z pole v nádherné české krajině. Z piva byla cítit hořkost chmelu obohacena přiměřeným aromatem a v této konsonantní harmonii nebyla potlačena ani přítomnost sladu a kvasnic. Ani by se nechtělo věřit, že tento nektar pochází z okolí poměrně nevzhledného Bohumína. Tak nějak si představuji českou verzi Amber Ale.

APA (American Pale Ale) z Vyškova již tak chutný nebyl. Je veskrze pozitivní, že se vyškovský pivovar podařilo zachránit, rovněž za záslužný počin bych považoval pivovarský plán vařit v zajímavé edici Cross The World různé světové pivní styly. Problémem ovšem zůstává, že tyto třetinkové lahváče jsou kvůli prodloužení expirace pasterované. Pastér je bohužel z piva cítit, zvláště když těsně předtím degustujete čistě přírodní produkt. Americký chmel Citra je v Apě výrazný, jinak se v moku projevuje i současný vyškovský charakter lehkého parfému, ktedrý se vyskytuje i v běžném ležáku. U vyškovských produktů mi zkrátka trochu chybí příroda. A to se projevuje iv typu APA.

Třetí vzorek onoho odpoledne pocházel ze zahraničí. Dokonce až z kontinentu za Atlantikem. Americký pivovar Widmer mne již před lety upoutal svým pšeničňákem, který jsem s oblibou popíjel v aljašské hospodě Triangel Club.Od pražského dealera jsem zakoupil šest lahví widmerovského ejlu Omission. Až při naskladňování jsem zjistil, že se jedná o pivo bezlepkové. Nu což, řekl jsem si, i celiakové mají právo se ožrat! Naposledy jsem bezlepkový truňk pil na Zámečku v Zábřehu a pamatuji si, že se jednalo o osmičku z pohanky, která stála plných 32 Kč za půllitr. Bylo to divné, nakyslé, ale dalo se na to zvyknout. Bezlepek z Ameriky byl uvařen ze speciálně geneticky pozměněného ječmene. Američané si umějí poradit se vším! Lahváč voněl jako americký ejl, v chuti zpočátku dominovala příchuť medu. Na bezlepkový mok slušné, rozhodně bych to však nepil celý večer.

Den jsem zakončil U Skákavého poníka půllitrem lehce nakouřeného ležáku Šumperský Svišť. Nejen ejlem živ je pivař…