Letošní Svatováclavské slavnosti v Ostravě Zábřehu probíhaly ve znamení přeplněnosti.

Většinou mívám ve zvyku dostavit se na akce tohoto typu co nejdříve po otevření, abych si v klidu udělal svůj konzumační plán.

Mám rád tu atmosféru, kdy se všechno staví a čerstvě naráží. Po place ještě nekorzují zástupy lidí a tak má včasný návštěvník zpravidla až pár hodin klidu.

Letos mi to však takhle nevyšlo. Pracovní povinnosti mi umožnily příchod do areálu festivalu až kolem 17.30. Již bylo skoro plno a přicházely stále nové čerstvé davy lidí.

Navíc byla část plochy uzavřena, nejspíš kvůli probíhajícím povrchovým úpravám.

Vyzvedl jsem si zálohované výčepní sklo za 30 Kč a hned si dal třetinku HK Klenotu. Ostře hořká 10° a rubínová lahodná Vídeň. Navíc čepoval sám pivovarník Honza Kočka, tak jsme měli první dva kousky zdarma.

Trochu mne zklamal Paličák z Palačova. Zřejmě skončily časy hořké plnotučné a zejména vzácné 12°. Značka je nadále dost vzácná, avšak její chuť bohužel spěje k průměru.

Zato mne velice potěšil ležáček z Knížecího Pivovaru Plasy. To bylo vskutku pivo, jaké má být. Čítankově lahodné s vlastním „rukopisem“.

Premiéru měl v Zábřehu Albert Michler z Jesenicka. Od něj mi chutnal ležák i ejlík. Zdá se, že to tento pivovar myslí skutečně vážně.

Před stánky se tvořily nepřehledné fronty, takže konzumenti snad často ani nevěděli, na jaké pivo vlastně v hektických řadách čekají.

Nejdelší frontu jsem zaregistroval u stánku Černé Hory (???).

Vstup na Slavnosti je chvályhodně stále zdarma. Pořadatelé však tímto zřejmě šetří na kulturním programu. Letošní vystupující kapely mne nikterak nenadchly.

Jakýsi slovenský soubor Iné Kafe dokonce interpretoval megasračku 80. let Holky z naší školky. Snad pokus o satiru.

U Slezanu jsem se žádostí o „normální“ ležák nepochodil. 18° speciál jsem vynechal, takže nakonec jsem okusil skvělou tmavou 13° a snad ještě chutnější voňavé medové.

10°i 12° z rebelského pivovaru Malý Janek z Jinců byly skvělé. Navíc pro mne má onen obnovený pivovar nezapomenutelný image neohroženého bojovníka proti kovidovému teroru.

Fronty se tvořily i před stánky s jídlem, Toho dne musely kšefty jenom kvést. Nejlevnější snad byly uzeniny, bramborák za cca 120 Kč, porce halušek prý dokonce za 190 Kč.

Tak na závěr ještě jednoho aromatického vratimovského Brabčáka a je na čase jít domů. Mám rád živou atmosféru na pivních akcích, toto však bylo na mne až moc.