Předvánoční košt

Tentokrát jsem se rozhodl přiblížit si produkty ze tří našich regionálních pivovarů.

Opakování je matka moudrosti. Proto se i přes nespornou pestrost našeho pivního trhu občas vracím ke klasickým a známým značkám.

První můj košt patřil rakovnickému ležáku Bakalář. Tradiční značka, pivovar založen už v roce 1454. Rakovnické pivo bývalo v minulosti vyhlášené a dokonce se protiprávně dováželo na pražskou Malou Stranu, čímž bylo porušováno právo várečné, mílové i propinační. S Bakalářem jsem se setkal už v květnu 1981 v pražském Rakovnickém Sklípku. O rok později jsem toto pivko popíjel přímo v Rakovníku. Počátkem 90. let se Bakalář stal nakrátko členem vzniklé skupiny Pivovary Bohemia, krátce nato byl však na několik let uzavřen. Poté vstal z vlastního popela podporován ruským kapitálem.

Chu’t Bakaláře je standardní, spíše hořká. Chybí mi v něm jeho nezaměnitelný charakter z 80. let, ale to je již úděl tradičních značek. Jinak pitné.

Druhým v pořadí byl ležák Herold z Březnice. Březnické pivo jsem objevil v roce 1986 a tenkrát bylo celkem lahodné. Ještě před zhruba 15 lety mělo svou, i když lehce potlačenou chuť. Testovaný ležák o 5,2% alkoholu mi však příliš nechutnal. Chuť nahořklá a poměrně tuctová. Občas závan nějakého neznámého, leč určitě ne homogenního degustačního odkazu. Na etiketě je v surovinách uveden cukr. Fuj! Kdybych někde viděl točené, tak bych okusil i to, jinak bych ovšem tuto značku cíleně nevyhledával.

Na závěr Chodovar. Ten jsem pil již na podzim 1980. Tenkrát byla v sortimentu 10°, 11° , 12°, a jubilejní 13°. Chodovar jsem míval rád, i proto, že v západočeském regionu přežil skoro jako jediný střední pivovar. Včera jsem si po čase otestoval jejich ležák Prezident. Na rozdíl od dvou předchozích degustovaných značek se Chodovar trochu rozepisuje na etiketě. Zlatá barva, stabilní pěna, hořké doznívání…A pak v němčině informace, že je pivo vařeno v souladu se Zákonem Nejvyšší Čistoty (Reinhetsgebot) z roku 1516. A opět. Chuť standardní, dosti učesaná, občas mi probleskly záhadně skoro pšeničné tóny.

Upřímně řečeno – tři mnou testované značky se chuťově příliš nelišily. Rád bych se retrospektivně vrátil zhruba 35 let zpátky, to by bylo možná velké překvapení.

Jsem vděčen, že některé tradiční pivovary zůstaly zatím zachovány, i když z mnohých jejich produktů už příliš odvázaný nejsem.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuálně a jeho autorem je Jarosek. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>