Je to asi půl roku, co jsem navštívil nový pivovárek v Předklášteří (Vorkloster) nedaleko Tišnova.

Pivo mi chutnalo, byl jsem spokojen s obsluhou i pivní chuťovkou. Před pár dny jsem v pivotéce objevil speciální předklášterní 13°.

Jelikož vaření piva na onom místě je spojeno s klášterem, pivo musí být zákonitě klášterní. Proč ne? Dodává to moku honosnosti a úcty již před degustací. V tomto případě se jednalo o pivo typu „amber“, barvy polotmavé s načervenalým štychem a slušnou jiskrou. Pivo bylo velice hutné, vůně spíše úsporná. Podobné dojmy ve mne vyvolalo první napití. Měl jsem speciálu doslova plnou hubu a pivko krásně klouzalo do hrdla. Spíše jsem cítil ušlechtilou složku sladovou. Homogenní chmelová hořkost se projevila až v kratším doznívání. Proto mne docela překvapilo, že pivo má plných 52 IBU jednotek hořkosti! Tolik mívalo hořkohořké pivo krušovické v 80. letech, než se vydalo na zkázonosnou pouť po zahraničních majitelích a v éře vlastnictví německé firmy Radeberger skončilo na čas na hranici ubohých 26 IBU. Zpravidla se mi hořkost v IBU celkem trefit, ale v tomto případě bych asi pohořel.

Přemýšlel jsem, co mi Vorkloster připomíná. A nemusel jsem vzpomínat dlouho. Po chvíli se mi zjevil francký Würtzburg a krásná hospůdka U dřevěného jabka (Zum Holz Apfel). Tam vedle řízného pilsneru Wolfbräu točili též klášterní pivo z Kreuzbergu. Podle mne bylo to kreuzbergské ještě silnější, ale mělo určitě velice podobný charakter. Klášter je prostě klášter.

Ke klášternímu životu v žádném případě neinklinuji, přesto si občas odtamtud nějaké to pivečko vypiji.