Ráno mne vytáhl z postele krajan Benda už o půl osmé.

Přišel jsem o předplacenou snídani, avšak Benda jel právě z noční a byl nekompromisní. Byl jsem unesen do Staré Boleslavi.

V rodinném domku mi byla vynahrazena snídaně a hned přišly na řadu první ranní lahváče. Bendovou oblíbenou značkou jsou Svijany. Já jsem si dal dva medové Bakaláře a litovelského Gustava. Nakonec jsem k degustaci nabídl i svou třebonickou 14°.

Procházka městem byla pro mne trochu zklamáním. Čekal jsem majestátné historické město, jehož kořeny sahají až do počátků českého státu. Svatý Václav, kníže Břetislav. Kousek dál leží Nový Knín, kde prý probíhaly roku 1086 prvé oficiální kontakty mezi Čechy a Moravany. Avšak v Boleslavi jsem našel jen starý kostel a pár dalších historických budov. Navíc výběr piv žalostný. Plzeň, Gambrinus, Staropramen. Kde je kupříkladu Podkováň? Po nechutném půllitru PU U jelena se vracíme na výchozí stanoviště. Nejvíce mne v městysi náležícím pod Brandýs nad Labem zaujala naprosto izolovaná tramvaj stojící opuštěná vedle náměstí u ještě opuštěnější zastávky linky č. 5. Alespoň mají Boleslavané smysl pro humor.

Po obědě jsem rezolutně rozhodl: Jede se na pivo do Prahy!  Družka mého hostitele nás zavezla na metro Černý Most a my se vydali do samotného centra hlavního města.

Orlojové představení na Staroměstském náměstí jsme prošvihli jen o pár sekund. Tak jsme hned zamířili do Celetné. Restaurace U supa je prý nejstarším dochovaným pražským pivovarským domem z počátku 15. století. V 80. letech tam stabilně čepovali Bránický Speciál 14°, který se vyráběl po celý rok. Dnes podnik funguje jako minipivovar. Prostory jsou k tomuto druhu podnikání předurčeny. Nebýt vysokých cen, mám z hospody příjemný pocit někdejší „trojky“. Světlý ležák za 69 Kč celkem chutná, slušný je i jeho tmavý kumpán ještě o 10 Kč dražší. Usměji se při vzpomínce na kolegu, který studoval v roce 1982 v Praze a říkal, že do Supa nechodí, jelikož se mu zdá půllitr za 4.60 dost drahý….

Jedeme metrem na Smíchov, kde zapadneme do nového Andělského pivovaru. Má oblíbená klasika. V přízemí výčep a přilehlý prostor, kde se dá popíjet i na stojáka, dole krásná restaurace s historickými klenbami. Vše je zatím cítit novotou, ani hostů není mnoho. Světlý ležák, zhruba o 14 Kč levnější než U supa potěší. Ejlík samozřejmě chutná jako ipa. A obsluhující personál vypadá jako andílci….

Správně bychom už mohli jet domů, ale stále nemáme dost. Rozhodujeme se otestovat ještě jednu novinku. Pivovárek Dva kohouti v Karlíně. Tento podnik rozhodně nespadá do kategorie hospůdek Na mýtince. Máme skoro problém dostat se do vnitřních prostor. Normálně by se postávalo i posedávalo venku, večer už však mrzne. Pivo teče potoky. Z místní produkce je možno ochutnat světlou 12°a 16°.V hučící atmosféře nám pivo chutná a cítíme se jako doma, i když zjišťujeme, že převážná část hostů je o 1 – 2 generace mladší. Zůstávám u kohoutových piv, ačkoliv v nabídce jsou i produkty spřáteleného Matušky.

V Boleslavi už nemám na pivo chuť, tak mi Benda vnutí jakýsi svůj medový destilát. Pak hrajeme na kytary a zpíváme skoro do jedné ráno. Druhého dne mám namířeno do Kytína.