Od poloviny 90. let jsem si při svých leteckých návratech z dalekého zahraničí všímal pěkné hospůdky, která stála na rohu Evropské třídy v Praze Liboci asi na půl cesty mezi ruzyňským letištěm a Dejvicemi.

Povětšinou obtížený zavazadly jsem se nikdy neodhodlal s autobusu č. 119 vystoupit, ačkoliv se jednalo nejspíš o první normální hospodu na této trase. Asi před 10 lety mne počalo odrazovat logo Gambrinusu. Pak se reklama změnila na Lobkowicz a tak jsem si říkal: možná někdy…

Jaké bylo mé příjemné překvapení, když jsem při hledání nového minipivovaru Liboc zjistil, že pivo se vaří přímo v prostorách této hospůdky Nad Šárkou. Dopravní dostupnost vynikající, stačí dorazit tramvajovou linkou 20 nebo 26 na konečnou. Musím konstatovat, že hospůdka působí útulněji zvenčí. Interiér byl možná změněn, aby splňoval současné trendy. Nemohu říci, že se mi uvnitř nelíbilo, přesto jsem však očekával příjemnější dojem. První, co mne zaujalo byla cena místního piva. Na čepu hned 4 druhy v ceně 28 Kč za půllitr. To hlavně v Praze působí velice pozitivně. Ani polední menu za 79 Kč se nezdálo přílišně drahé. V onom případě však miska vývaru stála extra 35 Kč a bramborák byl naplněn vepřovým masem poněkud prorostlým. Jinak hospoda Nad Šárkou je lidovka jen co se týče piva. Jídla mimo menu byla inzerována zhruba v cenových relacích kolem 150 Kč a štamprle českého myslivce stála skoro stejně jako stejné množství dovozové whisky.

Pivo vzorně vychlazené a nepřebublinkované, takže se dalo poměrně rychle pít. Světlá 11°mne však trochu zklamala. Určitě jsem očekával něco osobitějšího. Mok neměl žádnou výraznou senzorickou chybu, na druhé straně ani ničím nezaujal. To 12°už byla mnohem zajímavější. Byla podstatně hořčí s poutavým ocáskem, což by někdo mohl snad definovat i jako mírnou připáleninu, pro mne to však byl harmonizující a značně originální prvek, který může tuto novou značku chuťově odlišovat od běžného průměru. Spokojenost. Tmavá 13 již tak originální nebyla, i když byla vcelku pitelná.  Degustaci jsem ukončil lokální pšenkou, která byla překvapivě ve formě dunkel – čili tmavá.

Pivovárek v Liboci mne docela potěšil Jednak jsem se napil solidního nepředraženého piva a pak jsem konečně též navštívil hospodu, kolem které jsem po dlouhá léta jen pasivně projížděl.