Původní Lajka byla sovětská. V pražské Bubenči založili minipivovar na počest této pozoruhodné fenky, která byla obětována na oltář vesmírných závodů během Studené války.

Studená válka trvá dodnes. Jen se v.současnosti naše země nachází tentokrát na te správné straně. V souvislosti s Lajkou a dobýváním vesmíru můžeme ještě vzpomenout Jurie Gagarina nebo našeho nedoceněného astronauta Vladimíra Remka. Ti však prozatím u nás žádný minipivovar nemají.

Kavárna a pivovar Lajka se nalézá v tiché ulici poblíž Stromovky v blízkosti Akademie výtvarných umění. Tomu odpovídá i nenuceně strohý a lehce bohémský interiér. Spíše bych si v tomto prostředí představoval impresionistu Toulouse Lautreca usrkavajícího absint než poctivého pivaře na průzkumné misi. Nicméně na čepu hned pět místních značek.

Začínám klasicky spodně kvašenou  11. Po ránu takový bezelstný vyprošťováček přijde k chuti. Pivko slušné, přístojně řízné, kde se sice chmelem příliš nešetřilo, avšak nebyla překročena magická hranice dobrého vkusu.

Rozhodl jsem se ještě ochutnat 16 stupňový nakuřovaný stout. A dobře jsem udělal. Jako bych se zázrakem ocitl v mém zamilovaném Bamberku. Hutný truňk s převládající uzeností. Paráda. Opět se mi vybavil názor, že Rauchy je možno buďto nenávidět nebo milovat.

Zeleninová polévka s krutony byla velice chutná, ovšem cena 65 Kč se mi zdála dosti nadsazená.

Kdyby lokál nepůsobil tak akademicky, určitě bych se do něj ještě vrátil. Ale možná, že je to jen otázka zvyku.

A teď mi můžeme začít dávat lajky…..