Přidávání ořechů do piva asi odporuje bavorskému Zákonu nejvyšší čistoty z roku 1516, ale určitě to jde.

Ořechů je spousta druhů. A do várky lze snad přidat jakékoliv. Dokonce se mohou přidat i kaštany či dokonce bukvice nebo žaludy.

V našich zeměpisných délkách a šířkách se v alternativním pivovarnictví nejčastěji pracuje s ořechy vlašskými, případně lískovými. Jedním z prvních piv s ořechy, se kterými jsem se v životě setkal byl Black Dog od Qáska. Výživné tmavé 14° vlašáky dodaly delikátnost a jemnost. Od té doby jsem okusil ještě několik tématických značek.

Miluji pivovárek v Rohově. Atraktivní je již jeho poloha asi 2 km od polských hranic. Objekt, ze kterého sálá historie minimálně 350 let je mimořádně útulný. Na nic si nehraje a vnímavému pivopijovi poskytne přesně to, po čem touží. Zejména lahodné pivo.

V době mé poslední návštěvy minulý měsíc byla na čepu světlá 11°, 12° a klasická 13° polotmavá. Nejvíce mi chutnala právě jedenáctka s výraznou chlebovitostí a vzorným přírodním řízem. Dvanáctka byla rovněž velice pitelná, ale té chlebovitosti bylo v ní přece jen o poznání méně. Proč ne? Různá, i příbuzná piva z jedné provozovny by měla mít podobný charakter, ale v detailech se samozřejmě kvůli originalitě mohou lišit.

Při odchodu jsem zakoupil ještě jednu petku s ořechovou 13°. Pivko trochu tmavší barvy, příjemné vůně, ve které již lze vydedukovat lehké aróma vlašských ořechů. Při výrobě se prý používá podobná metoda jako při přípravě ořechovice. Plody zbavené pochopitelně skořápek se macerují a chuťově nejvýraznější je údajně tenká zelená slupka, která se skladováním zmizí (přemění se ve slupku hnědou). Rohovská třináctka má ušlechtilou chuť jako všechna tamější piva, navíc jemná ořechová příchuť jí dodává degustační atraktivnosti.

Je to prostě to pravé ořechové!