V Guayane jsem nikdy nebyl. Dle informaci v pruvodci tvori vetsinu zeme prales, je tam vedro, silne obdobi destu, mnoho svabu a vysoka kriminalita. Oblibenou atrakci mistnich pubertaku je hodit cloveku (nejradeji cizinci) pres hlavu horici pneumatiku a pak ho okrast.

V sousednim Surinamu je to asi podobne, jen se tam mluvi holandsky a dokonce i indonesky. Asi pred 10 lety jsem na Arube objevil surinamsky lahvac Parbo, ktery mi vubec nechutnal.  V Grenadskem baru jsem spatril maly lahvac s etiketou Power Stout. Myslel jsem si, ze se jedna o mistni verzi Guinnessu a pivo si za hrisne 4 dolary zakoupil. Na tomto stoutu nebylo vubec nic mimoradne silneho. Bylo to obycejne cerne pivo a k tomu jeste dosti sladke. Patram na etikete dale. No ovsem, pouhych 5%. To jsem si mohl myslet. A jedna se dokonce o Milk Stout. Nejvice mne vsak zaujala informace, kde je pivo vyrobeno. V jihoamericke Guayane. Vida. I v akove prdeli se vari stout. Jaksi mi ten mok zacal vice chutnat. Mozn i proto, ze dotycny pivovar se nachazel na adrese Thirst Park , Georgetown, coz v prekladu znamena „Ziznivy park“.