Původně jsem na křest mého nového mobilního výčepu chtěl přivézt pivo z polského Rybnika.
Podle facebooku má browar Tragacz otvírat ve 14 hodin. Den předem jsem se však dozvěděl, že ve středu otevře až po 16. hodině. To bych se zbytečně honil. Neváhal jsem a zavolal do Heřmanic. Tam však bohužel nejsou zatím na takovéto přepadovky zařízení. Nu což. Rohov to jistí. Objednal jsem si telefonicky třicítku jedenáctky.
Do Polska jsme nakonec stejně odjeli. Pro naftu (je asi o 4 haléře levnější než u nás) a brambory. Ty jsou levnější výrazněji a navíc vypadají i kvalitněji. Bylo asi půl dvanácté a já se rozhodoval, co do odpolední návštěvy Rohana dělat. Náhodou jsem na silnici zahlédl ceduli, která zvěstovala, že Ratiboř je vzdálená pouhých 22 km. Tak jedem! Zaparkovali jsme auto na kraji města. Tak vida. To je ta Ratiboř. Po 1. Světové válce měla spolu s Prajskou připadnout Československu. Nakonec k tomu nedošlo. Pivo z Ratiboře se v té době dokonce čepovalo v Hošťálkovicích. Před pár lety byl tradiční ratibořský pivovar uzavřen a vypadalo to na suché město. Naštěstí dnes onen stánek opět funguje a v roce 2013 k němu přibyl ještě minipivovar Rynek.
Na Rynek to bylo pěšky dost daleko, ale zvládli jsme to. Rynecký Pils dobrý. Hluboce hořký, štědře chmelený ne příliš aromatickými odrůdami s krásným dlouhým chlebovitým dozníváním. Paráda. Už jen drobný krůček chyběl k naprosté dokonalosti. Takový malý „ventil“, který by otevřel tu nejušlechtilejší ležákovou vůni, která se kdysi hojně vyskytovala v pivech z Čech a kterou je dnes naštěstí ještě zažít v některých současných vybraných značkách.
Změna plánu. Rohana si necháme na jindy a bereme dvanáctku z Rynku, která se nakonec dokonce v českém překladu jmenuje Chmelová šiška (Szyszka chmiele). Od půl šesté netrpělivě vyhlížím Segala, který mi má pomoci s řádnou instalací. Přijíždí veřejnou dopravou v doprovodu několika soupivníků a soupivnic. Plánoval jsem, že ho překvapím a taky že ano. Polský keg byl opatřen narážecím vrškem, ke kterému jsem ve své výbavě neměl vhodnou hlavu. Vypadalo to jako klasická „žehlička“ (Flach), ale byl to nestandardní ventil, které u nás údajně používá pouze Černá Hora. Dále pak Rynek z Ratiboře a ještě jeden minipivovar v Tasmánii. Naštěstí Segal je připraven na vše. Moje manželka bohudík ještě nezahájila konzumaci alkoholu, tak je schopna od Segala přivézt vhodnou narážecí hlavu.
Je třeba dohonit promarněnou půlhodinu zrychleným pitím. Můj nový výčep Lindr, kterého Segal pokřtil Jarmil funguje bezchybně. Samá hladinka. Neméně kvalitní je pochopitelně i točené polské pivo, které slušně drží pěnu a chutná výborně.
V devíti lidech jsme keg vyprázdnili během zhruba tří hodin. Žádné pivní pretěky, jen příjemné posezení u chutného moku. Vedle pilsu jsem mimochodem ochutnal v Ratiboři i pšenici a měděný ejl v britském stylu. Světlý ležák byl však nejlepší.
Tak do Tesca ze zásady nejezdím,ale my jezdíme pravidelně do Ratiboře do Auchanu,ceny a kvalita úplně jinde ….to myslím v dobrém./nesmí se sledovat české média a lži v nich/ ….ten výběr piv z polských minipivovarů je úžasný opravdu plné regály ak tomu ještě piva z celého světa,manželka a dcery sou dycky na nervy co tam furt vybírám.
Na Rynek si občas zajedu na kole,těch 20km z Darkoviček není tak moc.
…..jinak ta nafta tam výjde levněji né o 4 haléře,ale 4-5 korun,nesmí se kupovat hned u hranice ale zajet kousek dál…
V nějakém velkém supermarketu u Ratiboře jsem byl asi před 3 lety. Vedle polských minipivovarú tam byly zastoupeny i nějaké podniky z Litvy. Je pravda, že Polsko už dávno není pivně rozvojovou zemi a na rozdíl od nás plní všechno pivo zásadně do skleněných lahví. Pivo z minipivovaru v petce jsem tam neviděl Tankovali jsme v Chalupkách a to nějaký diesel Verva, takže asi se to kvůli tomu prodražilo.
V tom Rynku jsem byl taky, ale skutečný pivní ráj jsem v Ratiboři zažil na zcela nečekaném místě: v místním Tescu. Šel jsem se podívat, co pivně zajímavého Poláci nabízejí. Přijdu k regálu s pivy a vidím celý regál polských průmyslových piv, Warka a spol. Podívám se vedle, a málem se vybulím – další regál, stejně dlouhý, se samými polskými minipivovary a asi menšími pivovary. Díval jsem se na to jako na oltář – plný regál nádherných, kreativně pestrobarevných etiket. Takových 50 druhů piv tam asi být mohlo, znal jsem jen máloco. Stál jsem u toho asi půl hodiny a prohlížel. Zastoupeny snad skoro všechny současné moderní pivní styly, kromě ipy a apy saisony, portery, imperial stouty, milk souty, weizen, wit, dokonce něco burbon barrel, barlwey wine. Ceny ale kolem 7 – 8 zlotcýh. Samozřejmě vzhledem k tomu, že to jsou asi piva pasterizovaná, nelze od nich zas očekávat kdovíjakou kvalitu. Ale i tak, na Tesco slušný výkon… máme se co učit. Na podobnou nabídku jsem taky ještě narazil v Erosparu v Polském Těšíně.