Náhodou se mi podařilo sehnat hned dvě pivní značky z Karvinska.

Do Havířova moc nejezdím, takže o lokální pivní situaci mám jen tušení. Nicméně si myslím, že údaj o výrobci Pivovar Havířov referuje ve skutečnosti o podniku, který se od doby svého vzniku jmenoval První Havířovský Minipivovar. (Ve skutečnosti byl až třetí, ale byl nově postaven na tzv. „zelené louce“, čemuž nezbývá než věřit, ačkoliv jsem se při mých příležitostných výpravách do sousedního Balona žádné výrazné zelené louky nevšiml).

Jejich 11°ležák mne trochu zaskočil. Když jsem si naléval obsah 1,5 l petky do půllitru překvapila mne docela netradiční barva. Taková jako khaki. Když jsem produkt kupoval, neviděl jsem na etiketě žádnou výraznější informaci o tzv. pivu velikonočním, čili zeleném. Avšak na nálepce u vršku byl nesporný piktogram velikonočního zajíčka a další upřesnění, včetně definice barvy.

Zelená piva příliš nemusím. Před pár lety se mi poštěstilo v Kurníkšopě srovnávat piva těchto barev hned z několika pivovarů a bylo to docela zábavné. Myslím, že tenkrát mne nejvíce oslovil zeleňák z Kozlovic.

Osobně upřednostňuji u piva barvu zlatavou, okrovou, hnědou či černočernou, zelená se mi zdá celkem studená. Navíc mám omezené identifikační schopnosti. V této problematice mohu definovat zeleň hráškovou, svinibrodskou (Schweinfurter) a již zmíněnou khaki.

Havířovský zeleňák měl jednu objektivní vadu. Téměř vůbec nepěnil a měl celkem nízký říz. Jinak byla jeho chuť nakonec docela poutavá. Možná byl do něj nakonec přece jen dodán inzerovaný výtažek z bylin. Ne jako v zeleném Starobrnu, kam před léty přidávali nějakou éčkovou tmavou modř získanou z dehtu.

Miluji karvinskou pivnici „Na bečkách“ nebo „U barona“. Dnes se onen osvěžující svatostánek jmenuje jako kdysi Fryštátská pivnice a je, stejně jako v 19. století sídlem pivovaru (Městský pivovar Karviná). Jen když člověk uvidí historickou budovu zvenčí, je mu jasné, že lokální pivo nejlépe chutná přímo tam.

Nicméně ani čerstvá petka není k vylití. Fryštátský ležák jsem si otevřel po mé návštěvě Paskova, což je celkem výzva. Po skvělém „polosvětlém“ kvazi mnichovském nádherně mazlavém a současně mazlivém pivku má každé jiné následující pivo docela těžkou pozici. Avšak karvinské uspělo. Pravda, bylo trochu řidší, a nemělo tak robustní grunt. Rovněž i hořkost byla o něco nižší. Avšak mělo svou „osobní“ příchuť, kterou na mocích vždy oceňuji. Zvláštní vůně, snažil jsem se ji definovat a nejblíže jsem ji přirovnal k nějaké přátelské bylině, potažmo k puškvorci. Ale možná mi došla nějaká chuťová asociace na Zámeček Zábřeh.

Karvinsko není žádnou perlou MS kraje (možná krom samotného města Karviná, které je moc pěkné, ale má dost hnusné okolí) ale pivo se tam vaří dobré. Teď prý obnovil provoz pivovárek v Třinci (kde jsem se před pár lety ošklivě pohádal s drzou obsluhou) a nejsem si jistý, jak je to s českotěšínským Barabou. Jinak jsou kvalitní i Albrechtice a Larysz či Skřečoňský Žabák jsou sázky na jistotu