Touto zaběhlou frází většinou jedinec vyjadřuje odpor k jistému místu, na které nebude mít ty nejlepší vzpomínky. Může ovšem také tímto bez emocí konstatovat, že vypravit se tam znovu by bylo zbytečné.

Nymburk je historické okresní město ve Středočeském kraji.

V době mých mladistvých výprav za pivním poznáním jsem ono město navštívil až někdy kolem roku 1988. Tenkrát jsem měl jsem v místní nádražce čas jen na jeden kus, neboť mi brzy jel spoj do Trutnova.

Tenkrát se nymburská značka jmenovala Polaban, nebo též Polabský Zlatovar. Chuť celkem, na tu dobu celkem průměrná.

Později jsem příležitostně na nymburské pivo narážel, to už však jeho jednotlivé druhy nesly názvy po hrdinech slavného Hrabalova románu a pivovar vešel ve známost jako Postřižinský.

Rád jsem několik sezón vychutnával Pepina či Francina v Hrabal Sörözö v srdci Budapešti.

Při mé nejčerstvější pivní výpravě do Středních Čech jsem z Nymburkem počítal jako s přestupní stanicí. Na prohlídku města, oběd a čerstvý test Postřižinského jsem měl zhruba dvě hodiny. Lehce poprchávalo, přesto jsem se vydal do města. Kdyby nic, tak to jistí nádražní restaurace, jejíž reklamní panel se nalézal hned naproti železniční stanice.

Za křižovatkou jsem míjel Dělnický Dům s logem Postřižinského. Vida. Možný plán B. Další knajpa, která vypadala i dosti zavedeně a historicky byla zrušena. Personál jiného podniku si zrovna vybíral dovolenou. Má bývalá přítelkyně Barbara, která provozovala hospodu Na Šalamouně neměla prý dovolenou 6 let.

Kousek od centra byl bar s točeným pivem, ale já jsem vybíravý, tak jsem pokračoval v průzkumné procházce.

Prošel jsem nepříliš zajímavé náměstí a zhlédl zbytky zachovalého středověkého opevnění. Rozpršelo se a já se vracel zrychleným krokem zpět k nádraží. Přes všechnu reklamu však byla nádražka zavřená. Údajně z technických důvodů, ale někdo k ceduli připsal, že si za to může provozovatel svým jednáním sám. To asi nerozsoudím. Horší je, že nemám kde usednout. Naproti je Kozlovna – tam samozřejmě nejdu. Tal realizuji plán B.

Dělnický dům kdysi možná býval hučák, ale zdálo se, že jeden jeho trakt „Formanka“ je rovněž uzavřen. V restauraci točili jen Postřižinskou 11°a další dvě pípy byly obsazeny jakýmisi nealko sračkami. Z nabízených jídel byl k dispozici pouze těstovinový salát s kuřecím masem. Porce velká, sytá, leč chuťově nic moc. Když jsem dopíjel druhé pivo, personál mne decentně upozornil, že podnik je pouhou jídelnou a zavírá ve 14 hodin. Ve městě je prý hostinců poměrně dost, ale mají nešikovnou otvírací dobu a dosti omezený výběr pivních značek. Místní minipivovar Beer Lab prý skončil a uzavřená je i vinárna, kde točili Podkováň.

Co naplat? Vlak mne unáší do další lokality, kde snad budu mít více štěstí.