Víkend co se týče piva nebyl nic moc, tak nezbývalo než si spravit chuť při pondělku.

Jeden z mých neplacených informátorů mi sdělil, že frýdeckomístecká Morava uvedla na trh novou ipu a že je dobrá. Po poněkud bizarním Red Ale, který chutnal jako zvětralý Dunkel Weizen jsem tomu moc nevěřil, nicméně již před desátou dopoledne jsem v očekávání seděl v Šatlavě na Nádražní ulici. Mám dojem, že tentokrát se jim svrchně kvašené pivo povedlo. Na letáčku o něm píší jako o „anglickém speciálu“, čemuž bych trochu oponoval, jinak však slušný výkon. Britské (vlastně původní) styly IPA´bývají většinou sušší a chuťově více strohé (strožší nebo strožejší?) na rozdíl od verzí, které jsou připravovány například ve Spojených Státech nebo stále častěji u nás. Američané si dokážou pohrát s genetikou plodin, proto jsou jejich chmely samá vůně, při častější konzumaci piv typu American Pale Ale (APA) však tato výrazná aromata začínají nudit. Stále vzpomínám na svůj přínosný degustační zážitek z brněnského Pegasu, kde vyráběli střízlivou a neokázalou ipu podle anglického střihu.

IPA z Moravy mi připomínala jakýsi hybrid mezi klasickou ipou a apou. Pivo slušně vonělo, což připomínalo Ameriku, chmelová příchuť se však prosazovala v širším kontextu ostatních složek, mok měl trochu nižší říz, což zase korespondovalo se stylem britským a v hlavní chuti se celkem logicky střídala voňavá nasládlost s trošku pozdnější hořkostí. Výsledek pozitivní, osobně bych trochu ještě upřednostnil ty milé degustační vlastnosti z UK.

Na minipivovaru Bobr ze Zadní Třebáně je sympatická přilehlá hospůdka, kde navzdory nedalekým milionářským Černošicím (údajně tam má dům i současný oblíbený ředitel ostravského Národního Divadla Moravskoslezského) a blízkému kraji, kde se vaří jedno z nejdražších piv v republice v Broumech u Matušky, letos v únoru stál půllitr místní 11°pouhých 23 Kč. Inu – volné ceny. Třebáňská světlá 11°mi chutnala, tak jsem se těšil, že v Hobitu ochutnám i další Bobrův výrobek, tentokrát pivo ve stylu ale. Mám rád hořká piva a když již se vyjádřím o nějakém pivu, že již je hořké až moc, to už opravdu musí stát zato. Svrchně kvašený Bobr se nenazýval ani Extra hořký, já bych jej však pojmenoval Brutálně hořký, Šíleně hořký nebo Pomsta pelyňku. Hořkost u Bobra totiž nebyla pivní, nýbrž podivně bylinná. Jako byste do várky přimíchali hořec a srdečník a ještě to vylepšili koncentrovaným chininem. Hořkost až pálila na patře. V doznívání jsem bohužel neregistroval ušlechtilé pivní dochutě, nýbrž asociace na lékárnu. Hořké a chemické. Shodou okolností za mnou později přišel šéf pivovarského domu Jirka Štverka se vzorkem onoho moku, abych ochutnal. Shodli jsme se, že s tímto Bobrem není něco v pořádku. Nemám rád termín „senzorická chyba“, neboť toto může setřít i zajímavý charakter výrobku, v tomto případě to však 100% sedí.

Později jsem si vylepšil chuť extra hořkou 11°od Radochy z Hutiska. Tam byla hořkost příjemná a pivní. I sám velký Segal se vyjádřil, že Radocha šel na odbyt a příště vezme přímo čtyři bečky.

Tři nové vzorky v pondělí je slušná bilance. Doufám, že týden bude takto úspěšně i pokračovat.