Žitná piva byla populární u starých Slovanů. Proto mne překvapilo, že jsem na jeho moderní podobu v Polsku narazil až před dvěmi týdny.
Se svým prvním žitem vůbec jsem se setkal asi před 13 lety v minipivovarské restauraci Titanic v Miami. Mok se jmenoval Captain Smith Rye a nechal se na sebe pár týdnů těšit. Poprvé mi řekli, že není, za dva týdny, že je uvařený a zraje. Až napotřetí se mi podařilo jej okusit a mohu říci, že byl výborný. Tmavohnědá barva, silná hořkost a obilnost – to byly jeho charakteristické vlastnosi. Místní sládek mi prozradil, že v toto pivo je třísladové. Že je v něm část sladu ječného, část pšeničného a jen asi 20% žitného. Přesto měl Captain Smith Rye svou charakteristickou chuť a já jsem se na něj při svém pobytu vždy v Miami těšil.

Německý Roggen z pivovaru Thurn und Taxis mi příliš nejel, osobně jsem si uvařil vlastní verzi válečného žitného (Krieg Roggen Stout) z melty. Lahváč Konstancyn jsem objevil v ratibořském supermarketu. Byl to shodou okolností poslední kus a já se nejprve musel přesvědčit jestli už není prošlý. Byl naštěstí v pořádku. Jednalo se o nefiltr, takže barva byla dosti kalná, až kalužovitá. Na chuť a vůni to však nemělo žádný vliv. Etiketa prozrazovala, že k výrobě tohoto piva bylo použito ječného a žitného sladu. Avšak já bych řekl, že v onom truňku byla i pšenice. Nejvíce mi Konstancyn připomínal tmavý německý Dunkelweizen. Žitné chuťové tóny ještě nemám zakořeněné ve své degustační paměti, ale tuto obilninu, která určitě do jistých typů piva patří jsem zaregistroval pro její výraznou hořkost až suchost. Pivo bylo velice pitelné, mělo přírodní říz, příjemné doznívání, uspokojivou hořkost a hlavně v něm bylo cítit obilné zrno. Poctivý truňk – žádná syntetika nebo náhražky. Mimoděk jsem si vzpomněl na jednoho svého pivního kolegu, který trpěl ječným zrnem a já mu doporučil více pít zvláště pšeničňáky. Dnes zjišťuji, že ani žitňák by neškodil.

Polsky se řekne žito jako u nás, obilí se ale nazývá zbože. Posunuté významy mohou někdy mást. Jako třeba že sklep je obchod a naopak piwnica sklep. I na Slovensku je třeba kapusta naše zelí. Ještěže se neřekne v žádném příbuzném slovanském jazyce žito třeba pšenice. Nejenže by to desorientovalo pivaře, ale dokážete si představit větu: „Budeš bit jako pšenice“, nehledě na to do čeho by se vlastně házela flinta.