Poblíž zkultivovaného kráteru na sídlišti Fifejdy 1 pod postmodernistickými hodinami, které již déle než 20 let ukazují čtvrt na tři se nalézá několik hospod. V 11.45 jsem vstoupil do pivnice vybudované v prostorách někdejší potravinové samoobsluhy, která se jmenuje Kovárna.

Sortiment piv na Kovárně není nikterak lákavý, proto tam běžně nechodím. Jelikož však Segal otvírá až  v pravé poledne, stavil jsem se na jedno. Jak už jsem psal, dotyčný podnik nabízí vedle Radegastu a Plzně též „vlastní“ pivo Kovář. Před pár měsíci to byla 13°za 29 Kč, dnes to byla méně výhřevná 11°o dvě koruny levnější. Ještě než jsem se napil, podrobil jsem personál testu. Kde se to pivo vaří? Samozřejmě, že mladá servírka nic nevěděla. Prý ji to nikdo neřekl.Vedení nejspíš záměrně buduje legendu, že si pivo Kovárna vyrábí sama. Což o to. Prostor je to dosti rozlehlý, tam by se minipivovárek vešel. Ale opět se mi nelíbí klamání zákazníka a jeho záměrné udržování v nevědomosti. I když, jak jsem se rozhlížel po lokále, myslím, že o tento druh informaci tamní hosté ani moc nestojí. I před polednem bylo v hospodě dost lidí, což se dnes tak často nevidí. Aha, v pondělí Radegast za 20 Kč. Vratimovský Kovář byl solidní, spíše sladový, potřeboval by však lépe vychladit.

Totéž by se dalo říci i o mém prvním pivu U Segala, kde jsem byl tento den prvým hostem. Polotmavá Radocha mi nikterak neučarovala. V moku jsem cítil něco jako fenol, či nějakou jinou s chmelovým nápojem nesourodou látku. Pivovar v Hutisku Solanci zřejmě stále hledá tu správnou chuť pro své výrobky. Musím podotknout, že světlé mi chutnalo více.

Vídeň od pana Hrdličky ze Svatého Kopečku mi jela lépe. Nižší hořkost a zakulacená chuť bez delšího doznívání – zkrátka všechno, co k tomuto stylu patří. Někdy je ve vídeňském ležáku více chmelu, někdy zase razí více karamelová složka. U 14°s názvem Arcivévoda toho všeho bylo akorát.

Těšil jsem se na 21°Elephant z Ostravice. Nakonec jsem však byl trochu zklamaný. Čekal jsem extrahořkou chmelovou bombu, která má grády, nakonec jsem objevil pouze ty grády. Neinformoval jsem se kolik má slon procent alkoholu, ale výrazně jsem jej cítil. Truňk byl nasládlý a alkoholická síla z něj opravdu markantně vystupovala Vzpomněl jsem si na světlou 19° z někdejšího příborského pivovárku Freud. Jeden rok jí navařili tak, že se pila takřka sama a člověk se musel ze zdravotních důvodů v její konzumaci ač nerad krotit, o dva roky později její chuť připomínala krmnou melasu a zbyl z ní jen ten alkohol.  Supersilná piva nejsou určena k nezřízenému popíjení, ´měl by to být jen jakýsi dezert, avšak i v těchto případech by chuť měla být to hlavní.

Co dodat? Snad jen to, že se mi v ledničce momentálně chladí petka s pivem Hanibal ze Svatého Kopečku…