„Pojď na panáka…“ oznamovala kdysi znělka rozhlasové stanice Hvězda (originálně to byl motiv z heroické písně Daniela Dobiáše Přes spáleniště). Dnes si Pražáci (a vlastně nově i Ostraváci) mohou zajít na hořkého Panáčka s pěnou.

Nové pivo pod značkou Panaczech vyrábí s.r.o. Revival of the Titanic (?). Pivovar začal svá piva prodávat na vrcholu nezapomenutelné pandemie letos koncem března. Čili by se dalo říci, že se jedná o podnik vzniklý za ztížených podmínek.

Další zajímavostí, že se dotyčná firma nalézá v pražské okrajové čtvrti Dolní Měcholupy. Když Adam Busch ukradl v 60. letech 19. století název svého piva Budweiser Čechům, zdaleka v tomto zavrženíhodném procesu neskončil. Další svou značku pojmenoval Michelob, což byl právě německý výraz pro Měcholupy. Naštěští nepřidal upřesnění „upper“ či „lower“.

Nejprve jsem si zakoupil petku 11° ležáku Thor. Celkem chutný pilsner. Hořkost tak akorát, příjemný říz. Odkaz na standardní jedenáctky, jaké bývaly kdysi. Těším se, až ji bude mít Segal na čepu.

Další vzorek z Panaczecha mi však už takovou radost neudělal. Nazývá se R.I.P., což prý v tomto případě neznamená Rest in Peace, ale zkratku pro Red Imperial Pils.

Ohledně inzerované červené barvy – mok byl spíše do hněda s až sivými tóny. Ačkoliv jsem samozřejmě věděl, že se jedná o nefiltr, v tomto případě jistá kalužovitost málem až od konzumace odrazovala. Tak se snad kvasničáky vařívaly kdysi – v dřevních dobách našeho rozvíjejícího se minipivovarnického průmyslu. S pivem nic špatného nebylo a tak jsem neměl problém 0,3 l skleničku vyprázdnit. Byl jsem však v rozpacích. Na propagačním letáčku sám Panaczech vysvětluje, že chtěl vytvořit něco originálního na klasických základech. Myslím však, že výsledek bude ještě muset nějakou dobu ladit. R.I.P. mi chvilkami připomínala bulharskou nefiltrovanou Kamenici (na tento balkánský stát celkem slušný mok), pak zase nějaký celkem jalový pokus začínajícího domovarníka. Říz byl v tomto případě podprůměrný, díky své vysoké stupňovitosti 16 EPM se dala vysledovat i jakási hutnost a chuť, bohužel jsem v doznívání cítil jen lehké pálení, zřejmě od zbytkového alkoholu.

Zatím jsem neměl možnost otestovat třetí Panaczechovu značku – 11°Ale Loki. V tuto dobu jsem lehce rozpolcen. Na jedné straně svébytný český ležák, na straně druhé nejspíš dobře myšlený pokus, který ale v tomto případě příliš nevyšel.

Ale přesto – běžte na Panáčka. Zrovna teď třeba k Segalovi.