Není to tak dávno, co jsem na Starobělské málem zanevřel.

Popíjel jsem je na jaře u provizorního šenku zábřežské Koliby a snažil jsem se sám sebe přesvědčit, jak mi to chutná. Jenže jsem si všiml, že se z onoho piva vytratila chuť. Ta chuť, která dělala z piva s čápem v logu delikátní mok, který byla radost pít. Tenkrát jsem si uvědomil, že tento neblahý stav již trvá po několik měsíců. Přesto jsem Starobělské stále pil, neboť to byla v oblasti Ostravy Jih jedna z mála alternativ k masovým značkám.

Oživení přišlo počátkem léta, kdy mne Stará Bělá opět začala chutnat. Krásná pivní „hliněná“ příchuť pronikala již do prvního degustačního plánu a homogenně se objevila i v nádherném doznívání. Krásná harmonie vkusného chmelového aroma a obilné chlebovitosti.. Zkusil jsem tenkrát 10° i 12°a byl jsem velice potěšen. Hned mne však napadlo: Co když je to jenom mámení smyslů při aktuální žízni? Jsem vůbec kompetentní k vynášení takovýchto soudů?

Z těchto důvodů bylo nutno ochutnávku zopakovat a to nejlépe několikrát, což není při relativní dostupnosti SB a lidové ceně žádný problém. Bylo to pořád tam! Ta neotřelá, přitom familierní chuť tlačící se na patro ve snaze obsloužit co nejlépe chuťové pohárky již při prvním doušku. Ochutnal jsem po čase i Černého čápa, který si nezadal s klasickým „flekovským“. A ačkoliv to není úplně moje parketa, musím konstatovat, že SB vyrábí i kvalitní svrchňáky.

Včera jsem ochutnal jejich višňové, což byl pochopitelně úlet. Asociačně jsem si připomněl dobu před zhruba 50 lety, kdy jsem miloval pití šťávy z třešňového kompotu. Zhruba do doby, než jsem v ní objevil zavařené housenky. To pivu naštěstí nehrozí.

Takže všem pivařům, kteří pobývají v dosahu Ostravy Jih nebo přímo Staré Bělé doporučuji ochutnávku současné povedené várky. Doufám, že kvalita není jen sezónní a že vydrží.