Puvodne jsem se chtel ve Frankfurtu prvy den jen trochu zorientovat.

Mam tady stravit celych pet dni. Kudy se vubec z tohoto industrialniho pristavu jde do mesta? Ale copak to? Hned naproti je Hanauer Landstrasse! To je prece ta ulice, na ktere se naleza jeden z mala mistnich pivovaru. Hospudka Bier Hannes – Brauerei zur Mainkur ma podle stranek beerme.com popisne cislo 568. Tady je teprve 130. Ale co. Jdu tam!

Vyhodou se mi zdal fakt, ze nemohu zabloudit. Proste pujdu porad rovne a stejne se tak i vratim. Zacatek ulice vedl mestem, to se vsak kolem popisneho cisla 240 zmenilo. Hanauer Landstrasse se krizila s nejakym autobahnem a pro cyklisty a velmi prilezitostne chodce tam byla vybudovana sit podchodu. Vsude kolem legalni sprayeri zdobili sedive steny svymi umeleckymi vytvory. U nekterych del bych byl mozna radeji, kdyby zed zustala dale sediva. Nasleduje chuze dlouhou tridou podel rusne vozovky. Kolem Aldi, Bauhaus, Baumax, a ruzna skladiste a fabriky. Dale se chodnik opravuje a je treba se dobrodruzne presunout na druhou stranu. A to je teprve nekde kolem 300.

Dale se cisla vytraci. Jdu uz vicemene setrvacnosti. Po 45 minutach ostre chuze vidim hotel v rekonstrukci a nejaky sportovni bar. Protejsi knajpa s pivovarem Bier Hannes nahle pusobi jak z jineho sveta.

Hospudka, jakou bezne pamatuji ze sveho mladi. Stavba stara [snad udajne z konce 18. stoleti], pivovar instalovan roku 1989. Skromne vkusne dekorace a na cepu 4 druhy vlastniho piva.

„Ein Helles, bitte….“

Svetly lezak sice z pocatku trochu podezrele voni jako nemecke minipivovarske kopirakove pivo, ale citim v nem jemny hospodsky ocasek. Slusne. Jeste lepsi je pivo tmave, ktere je pri mem vnimani barev spise polotmave. Paradoxne bych rekl, ze chutna jeste svetleji nez pivo svetle. Je v nem neco, co mi neco hodne pripomina a nemohu si vzpomenout. Je to cosi o mistnim sladkovem „rukopisu“. Podobnou prichut ma i zdarily psenicnak. Skarohlid bez fantazie by mozna mluvil cosi o „mysine“ nebo senzoricke chybe mi to vsak chutna.

Na zaver jeste „bavorske svetle“, prestoze jsem v Hessensku. Tady se chmelem nesetrilo. Mozna, ze se snazili o nejakou bavorskou ipu. Avsak chut neni peprna, lec podajna a roztomile mazlava. Do zur Mainkur jsem se netrmacel nadarmo.

Na zaver se jeste dotazuji asi 70 lete servirky na popularni frankfurtskou polevku. Hostinska mi odpovi, ze se v tomto meste narodila, avsak o takoveto polevce nikdy neslysela. Vida. A to ji musi poucovat Ostravak…