Úrodná Haná je známá svou výrobou sladu. A v tršické oblasti jsou snad dodnes chmelnice. Vše nasvědčuje tomu, že se v tomto regionu pivu daří.

Navzdory všem pozitivním faktorům místní piva nemívala nejlepší kvalitu ani pověst. Přerov nic moc, prostějovské pivo ještě horší a o pivním kriminále se říkalo, že tam mají vězni na čepu pouze teplou olomouckou desítku.

Situace se naštěstí změnila k lepšímu a dnes lze na Hané okusit i velice chutná piva. V Olomouci již dlouho funguje Svatováclavský pivovar a nádherně stylový minipivovarský restaurant Moritz. Před pár lety začal pivo úspěšně vařit i pan ing. Hrdlička ze Svatého Kopečku. V nedalekém Prostějově je už léta zavedený minipivovar Ječmínek doplněný před nedávnem kolibou U Tří králů. Nicméně je každému jasné, že tyto údaje vyžadují průběžnou aktualizaci.

Svou služební návštěvu Prostějova jsem se rozhodl spojit s objevováním nových minipivovarských provozoven. Minipivovar Mazal má bohužel v pondělí zavřeno, tak jsem si jako prvou  vybral restauraci U Císařské cesty v blízkých Držovicích. Můj olomoucký kolega mne předem varoval. Pivo je tam prý nedobré a dokonce vyráběné ze špatně šrotovaného sladu. Má zkušenost je však vesměs pozitivní. Desítka řízná, snad trochu vodnatější, ale s dlouhým chlebovým dozníváním, vynikající světlá 13°,která je důstojným reprezentantem ryze českých klasických, ne příliš silných speciálů a obligátní pšenice s jemnou banánovou vůní. Spokojenost.Navíc jsem zaslechl zprávu, že by se v nejbližší době měl zlegalizovat dlouholetý domovarník v blízkých Kobeřicích (to jsou jiné Kobeřice než ty na Prajzké). Jestliže k tomu dojde, bude mít Prostějov plných 5 minipivovarů! Naproti nádraží jsem si čekání na vlak zkrátil klášterskou 10°(řidká a nic moc) a 11°Lobkowicz (pěkně hořká a o poznání chutnější).

Z Olomouce jsem se do příměstské Horky dopravil městskou dopravou za pouhých 14 Kč. Pivovárek Melichárek je veřejnosti v zimním období oficiálně uzavřen, na zazvonění však samotná paní Melichárková ochotně prodá petku. S nabídky jsem si vybral Vídeň a lákavě znějící Hanácký Rauchbier. Recenze uvedu v některém z příštích článků. V okolí Olomouce jsem si připadal jako v německých Francích (Franken). V pohodlném dosahu pěší chůze je ve vedlejší obci Chomoutov postaven další pivovar s restaurací. Tam bylo naštěstí otevřeno. Minipivovarskou krčmu Chomout jsem si podle vyprávění kolegů, kteří tento podnik již navštívili, představoval trochu útulněji. Avšak jistý domnělý chlad interiéru byl způsoben asi největší měrou tím, že jsem v hospodě seděl skoro sám a bylo mi trochu smutno. Nicméně pivo velice dobré. Desítka byla o poznání voňavější a tělnatější než ta v Držovicích, nicméně měla kratší doznívání. Na světlé 12°mne již na prvý pohled upoutala její barva červeného zlata. Někdo by pivo s tímto odstínem nazval již polotmavým, v Chomoutově to však byl stále světlý 12,3°ležák s milosrdnými 4,5% alkoholu. Krásná práce. Svrchně kvašený ejl byl slušný, karamelizace tmavého piva nebyla překročena a tmavý mok byl chuťově sladko-hořce vyvážený. Pšenku jsem již tolik nevychutnal, jelikož jsem piv už zkonzumoval dosti a navíc přišel na kus řeči samotný sládek pivovaru. Podívali jsme se do provozu a na cestu jsem obdržel jako dárek i dvě PET láhve.

V Olomouci poblíž nádraží se nalézá ještě jeden – poměrně nový pivovárek U Mačáků. Krásný útulný lokál, chutné místní pivo, avšak opět velice málo hostů a s tím i vtíravý pocit deprese. Možná nakonec ty zavírací pondělky nejsou tak úplně od věci. U pokladny na nádraží jsem se vehementně dožadoval slevy na vlak než jsem zjistil, že pokladna náleží firmě LEO expres a nikoliv ČD. I tady se časy mění. Čekání na Pendolino jsem si zkrátil mým oblíbeným tmavým Budvarem, který však stál plných 37 Kč a byl dost teplý.

Do Ostravy jsem odjížděl s hřejivým pocitem, že pivní Haná má určitě pivaři co nabídnout.