Nejstarší slovenský pivovar vaří nepřetržitě pivo již od roku 1473. 

Koncem roku 1985 při mém uměleckém působení v Banské Bystrici jsem se jednoho dne rozhodl zajet si do nedalekého okresu Zvolen abych tam okusil pivo z pivovaru Vyhne. Tento stánek nepožíval nejlepší pověsti, stejně jako převážná většina tehdejších slovenských podniků tohoto zaměření. Pivo se jmenovalo Sitňan podle místního kopce a ani úctyhodný letopočet založení na etiketě mne nepřesvěčil o kvalitě výrobku. Mok byl mdlý, nepříliš chutný a navíc v nádražním bufetu jsem jej dostal ve značně nakyslé formě. Tehdy jsem vymyslel reklamní slogan: „Pivovaru Vyhne každý se vyhne!“

O necelých šest let později se v historickém slovenském městě Kremnici objevoval Sitňan doslova na každém rohu. Pivo si stále drželo svůj neslavný standard a my jsme jej se svým českým kolegou popíjeli ve společnosti slovenských vlastenců – přívrženců separatisty Vladimíra Mečiara, který měl v okrese Žiar nad Hronom své nejsilnější zázemí. O dva roky později jsme již jezdili na Slovensko jako do ciziny. Slováci zavedli nové celní pořádky a na dovoz českých (moravských) piv uvalili likvidační clo, které mělo za následek krach několika našich příhraničních pivovárků (Břeclav, Jarošov, Ostroh). Svůj trh si však naši bývalí bratři vůbec neuchránili. Během pár let ovládli Slovensko zahraniční velkovýrobci a dnes je tato zemička tristním příkladem jak se s pivem a pivovary obecně zacházet nemá. Pár provozoven koupil v polovině 90. let prominentní zpěvák Karol Konárik(Kája Větvička) a následně je prodal Heinekenovi. Legendární samoser Šariš se zase stal majetkem koncernu SAB Miller. Velké množství slovenských pivovarů bylo bez náhrady zrušeno.

Pivovar Vyhne se přetransformoval na samostatný podnik a dnes nese hrdý název Steiger (štajgr), což má bezesporu cosi společného se starou důlní tradicí. V okolí nedaleké Banské Štiavnice se od středověku dobývaly drahé kovy – především stříbro, což přispělo k rozvoji regionu a v neposlední řadě i ke vzniku nejstaršího pivovaru na slovenském území. Jak dnes Steiger chutná? Člověk zmlsaný českými alternativními značkami by mohl možná nad sklenicí Steigera ohrnovat rypák, ale nutno přiznat, že na rozdíl od chemických kleštěnců jimiž je současné Slovensko zamořené má alespoň jakousi svoji chuť. Zajímavé je rovněž dělení a názvosloví jednotlivých produktů. Vedle „osmičky“ vyrábí 10°, která se předpisově jmenuje „výčapné svetlé“. Světlá a tmavá 11°však nese přechodový a lehce šalamounský název „výčapný ležiak“. 12°již je jen „ležiak“. Přejme pivovaru ve Vyhních (doufám, že skloňuji správně) při letošním 540. výročí založení mnoho energie a dobrého piva i v příštích stoletích.

P.S.

V samotné Banské Štiavnici už asi dva roky funguje minipivovar Erb. Plánoval jsem tam cestu vlakem, ale ta by z Ostravy trvala se šesti přestupy nejspíš celý den. Tak budu muset vymyslet jiný způsob dopravy.