„Dobrý den, pane. Nemáte prosím vás pět korun? My bychom si chtěly koupit housku“, oslovila mne jedna ze dvou, nejspíš středoškolských studentek v dubnu 1989 na jedné z ulic v České Lípě. O deset minut později jsem obě dívky zahlédl přes výkladní skříň místního bufetu u půllitru velkobřetenského piva.

Pivovar ve ve Velkém Březně byl oficiálně založen roku 1753, ačkoliv první zmínky o něm jsou jž z roku 1609. Podnik se rozrůstal a v roce 1906, kdy již používal několik let nové betonové kvasné kádě činil jeho výstav přes 80 000 hl ročně z čehož přibližně jednu třetinu vyvážel do Evropy i do zámoří. V roce 1930 začal pivovar ve Velkém Březně používat jako prvý v republice zátkovač švédské firmy ALKA. Důležitou úlohu měl rovněž v období II. světové války kdy exportoval své pivo do severní Afriky, kde tenkrát dočasně operovala „pouštní liška“ generál Rommel se svými Afrikankorps.

Charakteristickým pro velkobřezenský pivovar se stalo jeho dodnes úspěšně používané logo, na kterém se od konce 19. století objevuje lokální štamgast – železničář Viktor Cibich. Jeho vizáž nápadně připomíná světového revolucionáře V.I. Lenina a v dobách bolševického režimu dokonce kolovaly hlášky, že se chystá změna loga.

Pivovar byl v roce 1948 znárodněn a zařazen pod národní podnik Krušnohorské pivovary. Od roku 1960 patřil tento závod pod Severočeské Pivovary n.p. Od roku 1998 se stal podnik součástí firmy Drinks Union a zanedlouho poté jej pohltil nadnárodní Heineken.

Jak již to v podobných případech bývá, v dnešní globalizační době čůlověk ani neví, co z výrobních linek pivovaru vlastně vyjíždí. Ve velkém Březně se zřejmě vaří i zaniklé Louny a určitě i Zlatopramen z bývalého nedalekého pivovaru v Krásném Březně. Co se týče chuti mohu konstatovat, že koncem 90. let byla velkobřezenská 10°i 12°vynikající, o současném nápoji v plastové láhvi si udělejte názor sami.