Někdo sbírá umělecká díla. Některý s nimi dekoruje svoje okázalé obydlí, jiný v nich vidí vhodnou a vděčnou investici.

Ti chytřejší investují do alkoholu. Nejvíce frčí víno, koňak a jednosladová whisky. Tam se také točí velké peníze, navíc se investor může kdykoliv rozhodnout své exempláře zkonzumovat, což je kupř. u výtvarného umění takřka nemožné.

Až do nedávna jsem si myslel, že nejstarší víno je uloženo kdesi v Brémách, pochází ze 17. století a jedno deci k unikátní degustaci přijde na závratných 20 000 eur. Nicméně nedávno jsem četl na internetu, že bylo objeveno víno v kameninové nádobě z období Římské říše ročník 350. Je prý stále v tekutém stavu a dalo by se i pít, avšak má jednu fatální nevýhodu, že už neobsahuje žádný alkohol.

S pivem je to trochu jiné. Myslím, že několik set let staré ročníky ani neexistují. Přesto se archivní piva vyrábí a docela dobře i prodávají.

Nejrozšířenějším stylem tzv. „starého piva“ je původně britský Vintage Ale.

Historie tohoto drahého druhu piva sahá až do 18. století. V současnosti můžeme ochutnat několik značek z větších i menších britských pivovarů. Nezbytné je ovšem nejprve je najít, koupit a zaplatit.

Do naší pivní vlasti již některé Vintage Ale dorazily. Vzpomínám na informaci o značce Thomas Hardy, která se asi před 25 lety prodávala pár tisíc korun za láhev.

V bizarním pivovaru v Šenově, kde místní majitel a sládek vaří povětšinou láhvová piva od 15° nahoru se zrodil místní Vintage Ale uvařen podle dobové receptury z původně nezávislého anglického pivovaru Adam Williams, který byl již před léty pohlcen zlým Fullersem.

Nějaké láhve od Williamse se prý objevily kdesi v Dánsku. Nicméně šenovský nadšenec se rozhodl uvařit Vintage Ale vlastní výroby. Nejvíce inspirace a instrukcí prý obdržel přímo z londýnského podniku Fuller´s.

Aby byl dodržen přísný britský styl, bylo nutné použít nejvhodnější slad Maris Otter (Vydra Maris), směs vybraných chmelů a rovněž speciální kvasnice.

Včera jsem si na košt jednu dvojku dal. Nejednalo se ještě o žádný archiv, nicméně pivko chutnalo hodně speciálně. Při EPM 22,7% a obsahu alkoholu 12% byl ušlechtilý roztok plný vůní a chutí, které bylo vskutku těžké definovat. Podle výrobce je v šenovském Vintage cítit nějaké zvláštní oříšky, švestková povidla, vybrané druhy ovoce a divoké květiny.

Možná na ochutnávku nestačí jedna sklenička. Ovšem při ceně 119 Kč za dvě deci jsem si další hodnocení rozmyslel. Asi je nechám odborníkům.

Zajímavý počin. Je třeba jít s dobou. Časy plných zakouřených putyk s desítkou za pár kaček zřejmě již minuly. Zato se rozšíří řady pseudo odborníků a hlavně snobů, kteří se budou šikovat z řad někdejších pivařů.

Před pár lety jsme si udělali u Segala degustaci Vintage Lagerů zahraniční výroby. Všech zhruba 6 značek chutnalo zhruba stejně po nasládlém jablečném moštu.

Soutěž vyhrálo 12 let staré chorvatské Karlovačko.