Vzpomínám na své pivní mládí. Když jsem náhodou někdy v 80. letech nechal omylem v mrazáku tehdejší lahváč, buď po nějaké době prasknul a zaneřádil celé zařízení nebo jen zmrznul a po rozmražení se zakalil a ztratil svěží chuť.

Tyto události nenastávaly plánovaně a nikdy jsem vědomě podobné experimenty neprováděl.

Onehdy jsem si večer nechal v mrazáku chladničky Zanussi ambulantně vychladit litrovou petku South Africa z Beskydského pivovárku. Shodou náhod jsem v té samé ledničce objevil ještě jednu Starobělskou 10°. Na Ostravici jsem pochopitelně zapomněl a plastovou láhev jsem našel druhý den ráno v naprosto pevném skupenství.

Nu což, řekl jsem si. Nabízí se mi vzácná možnost otestovat, kterak mráz škodí řemeslným pivům. Petka mne stála 119 Kč, takže to večer buďto vyliju nebo přínosně otestuju.

K večeru jsem rozmraženou petku umístil ještě na nějakou chvíli do konvenčního prostoru chladničky. Pak jsem zahájil vědecký experiment. Kupodivu jsem seznal, že krutý mráz, stejně jako příslovečnou kopřivu nespálil ani ostravického ejlíka. Neměl jsem sice k dispozici druhou láhev se stejným, tentokrát nepromrzlým obsahem k objektivnímu srovnání, avšak u testovaného moku jsem nenašel výraznější senzorické chyby. Pivo samotné bylo zajímavé. Chmelení jihoafrickou odrůdou Southern Passion mu dodalo skutečně svěží příchuť tropického ovoce (zejména maracuji a grepu), která provázela štědře každý doušek, ale přesto příliš nerušila. Celkem oddech mezi přechmelenými a někdy až pálivými kvazi americkými ipami.

Přes zjevný happy end nedoporučuji piva zmrazovat.