Málokdo z přespolních dnes ví, že kousek od Ostravy ležela kdysi hranice s Německem.
Marie Terezie postoupila v roce 1742 oblast Dolního Slezska, jehož částí bylo i Hlučínsko Prusku. Ostravský Přívoz dělíval od Velkoněmecké Říše tenkrát most přes Odru v Petřkovicích. Po uzavření Versailleského míru připadlo roku 1920 Hlučínsko Československu. Obyvatelé tohoto regionu nebyli vůbec nadšeni a dávali přednost sounáležitosti s Německem. Slavnostní příjezd československé delegace tenkrát skoro nikdo nevítal. Hať a Pitšť byly připojeny k ČSR až roku 1923.
Sen se zklamaným Prajzákům již brzy splnil. Hitler před koncem roku 1938 připojil Prajskou zpět ke své tisícileté říši. Hlučíňáci a obyvatelé ostatních přilehlých obcí pak měli tu čest padnout za svého Vůdce v první linii armády v Rusku i na západní frontě. Německý stát se však o své bývalé bojovníky dobře postaral. Váleční veteráni, kteří zůstali po válce na území ČSSR pobírali často doživotní renty. Proto jsou na Prajské tak výstavní rodinné domy a lidé mívají ještě stále německá jména a příjmení.
Na Hlučínsko jsme již od časných 80. let poměrně často jezdívali, neboť se v oněch končinách docela dobře dařilo bigbítu. Navíc měl člověk za ostnatými dráty pocit, že vyjel na Západ. K rockové hudbě patřilo rovněž neodmyslitelně pivo. Hlučínský pivovar byl zrušen už v roce 1904 a tak skoro všude na Prajské tekl opavský Zlatovar. Zlatovarská krajina začínala již v Petřkovicích, kde na místě původního pivovaru Goldstein zaniklého roku 1903 stál moderní komunistický kulturák s celkem povedenou hospůdkou. Větší hučák byl ovšem v nedalekém šantánu 4. c. sk. U Kina (U Blechy), který točil opavskou 12°za 2.80 Kčs. Sympatický byl rovněž výčep U Američanek. V sousedních Ludgeřovicích byly vyhlášené hospody U Volných a U kostela. Tekl tam, jak jinak rovněž kvalitní Zlatovar. Poněkud jiný statut měla hospoda Na Landeku zvaná U Sigyiho.( Zum Sigi). Sigfried Snietotta byl bývalý německý voják, který někdejší rodinný majetek obhospodařoval pod hlavičkou RAJ Ostrava Sever až do své smrti. U Snietotty čepovali Prazdroj a na tehdejší ostravsko-opavské poměry docela slušný. Dalším oblíbeným výletním místem byla knajpa ve Lhotce – dnes načančaná a kvazistylová bavorská(???) restaurace.
Centru Hlučína vládl bezkonkurenčně Kosmos -dnes objekt pod jehož střechou se setkává firma na výrobu plastových oken s vietnamskou jídelnou a na druhém místě byla nedaleká nálevna Slezan. Všude v okolí Hlučína se v létě konalo mnoho hudebních zábav, karnevalů a festivalů, takže letní prázdniny bývaly jedna dlouhá divoká pařba.
Dnes je na Prajské hospod možná čtyřikrát více, ale bohužel povětšinou již nenabízejí tu správnou atmosféru kdy se mladí štenkrují se starými a komunisté s bývalými nacisty. Opavský Zlatovar byl již počátkem 90. let vytlačen Ostravarem a Radegastem z prajských šenků a v roce 2005 definitivně přestal vyrábět v Opavě u příležitosti svých 180. narozenin pivo. Letos oslaví své 20. narozeniny znovu vzkříšený hlučínský pivovar. Nadějně se rozvíjí i minipivovar U Komárků v Rohově Lidé na Prajské přestávají mluvit německy a dochází k postupné asimilaci s většinovým obyvatelstvem ČR. Prajská sama o sobě je však bezednou studnicí svérázného folklóru k němuž samozřejmě náleží i místní pivo.