Tichomoří zůstává posledním pozemským rájem. Naštěstí je tam možno nalézt i pivo. 

Na Tahiti a zejména v hlavním městě Papeete se všechna kultura točí kolem fauvistického malíře Paula Gaugina, který na pitoreskním souostroví z vlastní svobodné vůle zakončil svou uměleckou kariéru. Od dvacátých let funguje na Tahiti dnes již kultovní pivovar Hinao, pivo však není nic moc. Mnohem lepší je mok z přístavního minipivovaru Les Trois Brasseurs (U tří sládků), zejména jejich plnotučný kvasničák. Upozorňuji však, že půllitr zde stojí zhruba 10 – 12 dolarů.

Souostroví Fidži bývalo noční můrou kapitána Jamese Cooka kvůli kanibalismu, který v oněch destinacích koncem 18. století přímo vzkvétal. Dnes vás již na Fidži nesežerou – naopak turisty tam mají rádi. Městečko Lautaka vypadá skoro stejně jako severočeský Varnsdorf. Tato města by měla určitě navázat družbu. V Lautoce žijí čistokrevní Fidžijci, ale také hodně Indů, kteří mají k varnsdorfským cikánům etnicky velmi blízko. Pivo z průmyslového pivovaru, který jej vaří pod patronací australské chemičky Foster´s se nazývá Fiji Gold a Fiji Bitter a není ničím zajímavé. Napadlo mne, že v případě státního převratu by pomstychtiví obyvatelé mohli přinutit management Fosteru chodit po žhavých kamenech a nakonec by je mohli i sežrat. (Fosters – ten já žeru). Blízko Fidži se naléza tzv. datová čára. Jestliže již pár set let oficiálně platí, že Země je kulatá, je třeba někde v časových pásmech navázat smyčku. Cestujete-li na západ, při překročení datové čáry ztratíte jeden celý den a datum se vám posune o 24 hodin kupředu (mi osobně zmizel 13. říjen kdy svátek má Renata). Překročíte-li datovou čáru opačným směrem, stejné datum zažíváte 48 hodin. Z pohledu zaměstnance lodní společnosti, která provozuje zájezdy kolem datové čáry je výhodnější cesta ne západ, neboť zmizelý den je řádně placený. Při výletu opačným směrem člověk pracuje teoreticky ( i prakticky) jeden den zadarmo. Na Nové Kaledonii je krásně a lidé jsou tam velice pohostinní. Takřka vůbec nemluví anglicky a tak si můžete pilovat svou francoužštinu. Pivo se tam sebevědomě nazývá Number One a navzdory tomuto názvu není vůbec ničím zajímavé. V místní nálevně mijedno točené zaplatil černý domorodec – rodilý Kanak. V této zeměpisné šířce a délce již totiž nejste v Polynésii ( ani v Mononésii) nýbrž v Melanésii. Na souostroví Vanuatu, kde se mluví asi 70 jazyky a oficiální řečí je zprzněná angličtina tzv. Bislama mají rovněž svůj vlastní pivovar. Pivo se jmenuje Tusker a vyrábí se v několika modifikacích. V potravinářských obchodech je lahváč laciný, v turistických restauracích vás čepovaná třetinka přijde až na čtyři dolary. Marně jsem v hlavním městě sháněl opojný nápoj kavu (nezaměňovat s obligátní kávou). Jedná se o výluh z kořené jakési zajímavé rostliny, který vás po požití údajně naprosto zfetuje. Přesto je tato poživatina v Tichomoří naprosto legální.

Jednou z nejzajímavějších destinací Austrálie a Oceánie je ostrov Nová Guinea. Polovina ostrova patří Indionésii (Irian Jaya), druhá půlka je samostatná a má etnicky i správně blízlo k Australskému kontinentu. V hlavním městě Port Moresby jsme byli varováni, že se jedná o jedno z nejnebezpečnějších měst na světě. Nevěřím. Občané jsou tam příjemní a vlídní, i když se někteří z nich oblékají jako lidožrouti. V restauracích již na jídelníčku není člověk a na ostrově se dokonce vaří pivo. Neutrální ležák se jmenuje South Pacific a je běžně k dostání v obchodech i restauracích. I přes zdánlivou divočinu platí na Nové Guinei jisté zákony. Na polské kolegy přišel na ulici policista aby je instruoval, že požívání alkoholických nápojů mimo restaurační zařízení jest na Nové Guinei protizákonné.Přestože se mi na PNG (Papua New Guinea) líbilo, do vězení bych se tam v žádném případě dostat nechtěl.