Při pohledu na pípu s Fire Dogem v Hobitu jsem si uvědomil, že už jsem poměrně dlouho neměl pivo s chilli.

Naposledy loni v říjnu ve vídeňském minipivovaru Siebenstern. Tam bývá tradičně chutné. U pálivých piv je totiž třeba utrefit, kolik do nich přidat kapsaicinu. Je-li ostrosti málo a roztok není dotyčnou zeleninou ani cítit, je to jaksi marný pokus. Naopak jestli se to s chilli přežene, nápoj bývá pitelný jen pro ty nejtvrdší nátury.

Fire Dog se v Hobitu tradičně vaří již více než 10 let. A samozřejmě, že várky nebývají vždy stejné. Ta poslední se, myslím celkem povedla. Polotmavý truňk po papričkách jemně voní, ale hlavně dostatečně pálí. Až mám dojem, že to tentokrát pro širokou konzumentskou obec nebude.

Dávám jen jedno a zapíjím jím nabídnuté vzorky archivních silných ejlů z let 2017 a 2018. Docela mi to chutná, ale jak už to bývá, na běžné pití to není.

Pálivost cítím v hrdle celou cestu do Babylonu, kde ji spláchnu dvěma půllitry Žabáka.