Na tyto dny předpověď počasí hlásila bouřky, přívalové deště, kroupy a hned dva typy povodní, navíc výrobci mléka slibovali spotřebitelům pomstu ve formě blokády silnic. Přesto jsem neslevil ze svého plánu a vyrazil na celkem 1350 km dlouhý výlet za doposud mnou nepoznanými tuzemskými minipivovary

Vlakem či autobus by podobná exkurze trvala snad týden, cestu vozem jsem však naplánoval na pouhé čtyři dny. Směrem do pivovaru budu řídit já, poté obětavá přítelkyně, které za odměnu koupím alespoň vzorek do PETky. První naše zastávka byla v Želivu. K mému zklamání tamější pivovárečný klášter nemá dosud vlastní restauraci, takže jsem musel vzít za vděk třemi třetinkovými lahváči. Pivo Gotschalk nebo Siard Falco jsem měl již možnost předtím několikrát okusit, tentokrát mi však, zřejmě díky přiznané pasterizaci, medové ani třešňové nijak zvlášť nešmakovalo. Holt mniši již dnes nejsou, co bývali. Těšil jsem se na pivo Hastrman, které vaří v domácím pivovárku v obci Velký Rybník asi 10 km od Karlových Varů. A nebyl jsem ani v nejmenším zklamán. Hospůdka U Hastrmana nabízela hned 6 druhů vynikajícího ležáku. Od světlé 11° jsem se přes geniální 12° dopracoval postupně k 13° polotmavému speciálu, pivu tmavému, říznému pšeničňáku a ochutnávku (již pouze malé pivo) jsem završil hořkým mokem s přídavkem puškvorce. Imaginární laťka byla nastavena velmi vysoko takže v odlehlé obci Velichov blízko Ostrova mi chutnal solidně ošetřený Chodovar 11° jako vlámský kleštěnec typu Stella Artois. V protější pivnici U Mexického zálivu se pivo Forman dle etikety vaří již od roku 2000. Klasický nefiltrovaný ležák mi připadal lehce nasládlý a nedisponoval žádnou výraznou chutí. Ke kultuře konzumace zajisté nepřispělo ani hlučné a zplodinově bohaté cvičení dobrovolných velichovských hasičů, kteří si ke zhruba 20 minutovému testováni svého vozu vybrali zrovna prostranství před pohostinským minipivovarem. Onoho večera pokračovala vlna bouřek na Moravě, na Karlovarsku však spadlo pouze pár izolovaných kapek. Odklon dopravy v okolí Plzně nás nakonec zavedl na oběd do mého oblíbeného Hotelu Modrá Hvězda v Dobřanech. Domeček jak z cukru a uvnitř šest rukodělně uvařených piv – jedno lepší než druhé. Nejnižší stupňovitost má desítka, pak jsou k dispozici světlá dvanáctka, tmavá 14°, polotmavá 16°, světlá (i když dle mého názoru trochu nahnědlá) 17° Sekáč a nakonec nejspeciálnější místní speciál 23° Dobřanský Anděl, na jehož hodnocení mi však již nezbyl čas. Talentovaný sládek Petr mi ukazuje prostory pivovaru. Od mé poslední návštěvy Dobřan rozšířili kapacitu. Správně. Jen houšť a větší várky! Nedalo mi to a zastavil jsem v jihočeském městském skanzenu Český Krumlov. Pivovar Eggenberg navazuje na právovárečnou městskou tradici z roku 1560. Během let se chuť někdejšího Šumavského Ležáku poněkud změnila směrem k jisté chuťové neutralitě, kvasničák je však osvěžující a překvapuje mne i lokální pivo černé.

Závěr výletu probíhá přesně v duchu hesla „nejlepší na konec“. Pajzl u Jakuba (skutečný název podniku) mi nabídl naprostý pivní klenot v podobě vyšebrodské 12° Jakub. Pivo, ač přírodní a nefiltrované i ve sklepních prostorech vykazovalo zlatou jiskru a nikoliv fádní kalužovitost, která bývá bolestí některých jinak poctivých minipivovarských provozoven. Mok voněl snad již na dvacet centimetrů od sklenice a v ležáku se ve vzácném souznění snoubila labužnická hořkost s arómatem sladu a ušlechtilých kvasnic. Nádherná chlebovitá dochuť ulpívala na patře snad ještě půl minuty po doušku. Podnik je nově otevřen, s vyjímkou utopence a chleba se sádlem nenabízí nic k jídlu, pivo je točené přímo z tanků. Pro milovníky piva nabízí pajzl i hutnou černočernou 14°, na můj vkus však přece jen trochu sladkou.

V noci na úterý zachvátily Jihočeský kraj náhlé povodně. Ve Vyšším Brodě však došlo jen k malé přeháňce a následující den po cestě zpět do Ostravy nepršelo vůbec. Mlékoteroristé svými blokádami snad dosáhli zvýšení cen mléka. Je mi to jedno. Jestliže budeme mít tak dobré pivo jako je velkorybnické, dobřanské nebo vyšebrodské, na mléko si ani nevzpomenu.