Tak se bude jmenovat další díl z cyklu Folklorika, který připravuje ČT Ostrava.
Když mne zhruba před 10 dny oslovil jistý dramaturg z České Televize a prozradil mi svůj záměr, docela mne to zaujalo Opět si zahraji v dokumentu o pivu. Během tří dnů byly v plánu tři minipivovary a jeden zdatný domovarník.
Natáčení začalo na hlavním nádraží v Ostravě, kde jsem podle scénáře nejdříve u veřejného klavíru zanotoval svou píseň o historickém pivovaru. Prostředí pro kulturu netradiční, ale mělo svou atmosféru, zvláště když se později povídalo o cestování za pivem. Člověk by ani nevěřil kolik z Ostravy dopoledne odjíždí vlaků a kolik jich má hlášené zpoždění. Hlášení, které normálně člověk ani nevnímá a bere je jako přirozenou součást specifického prostředí při natáčení ruší. Jako dekorace byla použita desítka Radegast v plastovém kelímku. Fuj!
Pak se natáčelo v Hobitu. Štáb nejdříve zavítal do pivovaru, později navštívil pivotéku, kde jsem vedl řízenou degustaci – tentokrát na téma porter a stout. Russian Porter z britského pivovaru Meantime byl silný, ale dosti nasládlý. Protiváhou byl velice zajímavý Porter Weiss od bavorského Schneidera. Lehce nakyslé, ale osvěžující. Dále byly na programu dva druhy stoutu – ze skotského Belhavenu a od londýnského Fullersu. Ten skotský byl sušší a jemnější.
Na závěr večera byla naplánovaná přednáška o pivech v zahraničí nazvaná Hospody a pivovary šesti kontinentů spojená s fotoprezentací. Tentokrát jsem se soustředil na Afriku a některé její charakteristické značky jako je například prosné pivo Pito z Ghany, domácí pivo kmene Zulu a Chibuku ze Zambie. Hodila by se i příslušná degustace, bohužel tyto výrobky jsou k dostání snad jen v místech původu a v našich podmínkách by bylo složité je vyrobit.
Po decentním pondělku přišlo mnohem divočejší úterý. Natáčení jsme zahájili v Beskydském pivovárku na Ostravici. Vyzpovídal jsem jednoho z majitelů a pak jsem se věnoval ochutnávce nové ipy britského typu s názvem Victoria. V šestičlenném štábu ČT byli až na trochu zdrženlivější paní produkční samí zdatní pivaři a tak měly pípy co dělat. Svrchně kvašené pivo s anglickým chmelem bylo zajímavé, pitelné a člověk si ani neuvědimil, že popíjí patnáctku s obsahem alkoholu 6,6%.
Druhým našim cílem byl pivovárek Rohan v Rohově. Přesto, že mám pivo z Ostravice rád, v malé příhraniční obci jsem se opět setkal s mou srdeční záležitostí. Světlá 11°, tmavá 12° i polotmavá 13° chutnaly skvěle. Hořké, voňavé a hlavně velice osobitá piva s vlastní charakteristickou příchutí.To vše ještě spojené s nádhernou atmosférou hospůdky U Komárků. Součástí natáčení byl ještě velice bohatý raut. Pečená žebra i kolena byla opravdu excelentní a pivo pak po nich skutečně „jelo“. Později pak pan šéf dokonce naléval chutnou domácí slivovici s přídavkem medu. Večer mne štáb zavezl do Darkoviček, kde již přes 4 roky bydlím a já měl chvíli problém se zorientovat a najít svůj dům. Pak už vím jen z doslechu od mé přítelkyně,že jsem asi dvě hodiny venčil psa. Nevím kde, ale nezranil jsem se, nic jsem neztratil a ráno se probudil s poměrně čistou hlavou.
Následující den již naše řady trochu prořídly. Natáčení se již neúčastnila paní produkční a absentoval (možná i abstinoval) jeden z dramaturgů. Druhý dramaturg by l sice přítomen, ale celé dopoledne se pití piva cíleně vyhýbal. Prý mu bylo po včerejšku zle. Točili jsme v Libhošti v novém domku ostravského domovarníka Oppelta. Ten nás seznámil s rukodělnou výrobou chmelového moku a průběžně nám dal ochutnat černou 10°, světlou 12°a 14°pivo nakuřované.
Natáčení skončilo, Pivní pupek světa by se měl vysílat 1.11. kolem poledne na programu ČT 2. Vypadá to, že příště se bude točit něco o domácí slivovici.