Pivo je pro naši národní kulturu posvátným nápojem. Avšak zdaleka ne všichni pivaři jsopu puristé.

K primárnímu prznění piva dochází někdy už přímo v pivovaru, kde je hustý roztok zředěn vodou dle moderní technologie HGB na požadovanou stupňovitost. V samotných výčepech se pak s pivem mohou dělat psí kusy. Slévání zvětralého a čerstvého piva nebo jeho míchání ve sklenici lžičkou jsou jen drobnější prasárny. Mnozí opilci si však třeba do půllitru nalijí velký rum. Nebo třeba vodku. Fuj! Jednou v mládí inspirován receptem na long drink „magické oko“ jsem si do piva kýpnul celé 0,5 dcl „zelené“. Očekával jsem slibovaný barevný efekt, ale likér se samozřejmě v pivu rozpustil, barva nově vzniklé tekutiny byla naprosto nevábná a jinak příjemná litovelská 12°se stala mou zásluhou nepiotelnou močkou. Až později jsem se dozvěděl, že je třeba do studeného piva vhodit vlažnou 0,2 štamprličku zelené i se skleněnou nádobkou. Asi před 10 lety jsem viděl ženu, která si do piva sypala sáčkový cukr, jako by ho v něm nebylo dost.

Pověstní pivní prasáci jsou sousední Poláci, kteří si s oblibou lijí do piva ovocné sirupy a navíc mají jeden zaručený recept proti nachlazení: Do horkého, pokud možno tmavého piva rozmíchat vaječný žloutek. V Německu a Švýcarsku se do piva přidává ovocný džus – dnes v době radlerů se snad od toho obyčeje upouští. Na pobřeží Baltského moře v okolí města Rostock jsem před 25 lety viděl na vlastní oči kterak si hosté restauraci míchají pivo se sektem.

V Mexiku se pije vodnaté pivo (Corona) s citrónem, případně i se špetkou soli, v Indii si zase zbytky zvětralého piva s oblibou kapají do místní brandy.

Už dost! Zvedá se mi žaludek. Budu se snažit opět se dostat do alfa – stavu a odpoledne vyrazím na Rohana.