Přijel jsem z Poděbrad, mám čas do večera, tak vzhůru na pivo!
Ještě jsou stále v Praze podniky, které doposud neznám. V Bubenči, jen kousek od sídla nenáviděné společnosti OSA a asi dva bloky od restaurace U Vilema, kde teď už místo chutného  pivka z Jincù točí PU vznikl loni nový minipivovar. Zahradka, střídmý, leč útulný u interiér restaurace, na čepu hned pár místních značek. Začínám silně chmelenou 8, která v létě osvěží, ale neopije. 11 ležák je méně aromatický, ale chutná jako klasické české pivo. Summer Ale mi spíše připomíná lehce naředěnou ipu, ale jinak jsem v Bubenečském pivovaru velice spokojen.
Obdobný podnik v Karlíně musím chvíli hledat. Představuji si hospůdku uprostřed bizarní čtvrti, míjím knajpu u tajemného tunelu pro pěší, kde točí Kocoura, abych nakonec skončil u naprosto neosobního komplexu budov, z nichž jedna má název Karlín maso, Karlín pivo. Provozovna se specializuje na předražená jídla z vepřového masa a mimo to nabízí nekolik svých piv. 11 pitna, leč bez fantazie, podobný dojem mám i z pšenice. Přestože je venku horko, v panoramatickém lokále je studeno. Po 20 minutách prchám.
Ve Kbelech bývalo kdysi letiště, dnes tam stojí minipivovar. Šantán architektonicky moderních, leč pohostinnŷ. Začínám tentokrát hned dvanáctkou. Chutná, osobitá, vybízející k dalšímu napití. Podobně svěží pocit mám i z pšeničné 10 s limetkou. Černá 13 chutná flekovsky, možná je na můj vkus trochu sladší. Příjemný dojem umocňuje i milá a efektivní obsluha.
Pražský okruh zakončuji v Libockém pivovaru u několika půllitrů skvělého lokálního truňku za přítomnosti lidového opilce.
Kolem 22 hodimy odjíždím na letiště. Zítra letim na pivo do Gruzie