Když jsem se koncem roku 1987 v jedné ostravské prodejně s ovocem a zeleninou zeptal jestli mají kiwi, prodavačka vůbec nevěděla o co jde. Dnes už kiwi zná každý a můžeme si dokonce zaletět na Nový Zéland na pivo. 

Pravda. Není to úplně tak jednoduché. V roce 1994 mi NZ ambasáda v Londýně zamítla žádost o vízum. O pár let později nám NZ umožnil bezvízový styk, ovšem začali problémy s našimi emigrujícími spoluobčany tmavší pleti. Nikdo nečekal, že budou utíkat tak daleko. Takže vízum nám opět zavedli. Já jsem měl štěstí, že jsem tuto krásnou zemi měl možnost navštívit několikrát služebně na palubě zámořské lodi. Při mé prvé návštěvě jsem se nejvíce těšil na auclandský minipivovar Shakespeare. Bohužel však v roce 2001 byl objekt v rekonstrukci a hospůdka podávala omezený sortiment piv. Navíc když se můj pohled setkal s nepřítomným pohledem přítomného opilce ten na mne vyštěkl: „Co čumíš?“ V Auclandu funguje ještě Alehouse Gailbraith´s, který vyrábí několik druhů pravého britského Ale. Nejzajímavějším se mi jevilo nasládlé Twisted, což byl jakýsi hybrid piva svrchně a spodně kvašeného a silné lahvové pivo Romanoff (8,5 %). Alehouse ve Wellingtonu nabízí výrobky z asi 30 NZ minipivovarů, otvírá však až v 15 hodin, takže na oběd v tomto městě je nejlepší zajít do restauračního pivovaru Mac´s. Tento poněkud nevzhledný podnik byl postaven v roce 1981 a dnes patří největšímu NZ výrobci DB. Pivo tam však teče chutné a podnik již od dopoledních hodin hučí jak napadený úl. Nejoblíbenějším pivem je tam osvěžující Summer Ale, mi chutnal i pšeničný White.

Zajímavější pivovary jsou však na Jižním ostrově. V městečku Dunedin, kde je chladno i uprostřed jihohemisférního léta vaří pivovar Speith´s již od roku 1876. Historický objekt pořádá několikahodinové exkurze, ale jejich polotmavé pivo není žádný zázrak takže je dobré zajít na škopek zn.Emerson´s. Ležáky i Ale jsou bohatě chmelené, že v pivu již téměř není nic jiného cítit. Dozvěděl jsem se, že současný sládek – syn zakladatele je hluchý.(„Nedávej tam tolik toho chmele!!“  „…………“). Dunedin má i biopivo. Pivovar Greenman vaří ekologický mok a taky si jej nechá zaplatit. Nejchutnějším dunedinským pivem je však Ale vařené v malém pivovárku McDuff´s. Je zajímavé, že ještě než jsem měl možnost tento mok ochutnat, v noci se mi o něm zdálo. Ve snu i v realitě měl McDuff´s skoro stejnou chuť!! Na Dunedin mám však i špatné vzpomínky. Krátce po Novém roku 2009 mi v jedné poloprázdné hospůdce v době mé nepozornosti ukradli mou oblíbenou zelenou bundu s kapucí.

V nedalekém Christchurch jsem se namlsal v minipivovaru Dux Lux několika lokálními produkty, které jsem zajedl smaženým hermelínem podávaném na jamu z černého rybízu. K tomu místní stout vyloženě sedl. Za zmínku v Christchurch stojí i poměrně nový minipivovar 3 Boys. Jako většina podobných podniků se i tato restaurace specializuje na speciální Ale britského typu, i když poměrně úspěšně si troufne i na ležák. Na Severním ostrově asi 50 km od Auclandu žije rodilý Opavák Radek Patrman, který si doma rovněž sám pivo vaří a já se na něj mohu kdykoliv obrátit se žádostí o aktualizaci NZ pivovarnictví.