Je půlnoc 31.prosince. Explodují láhve se sekty. Jen kdesi v koutku si pivař otvírá pokojně svého lahváče….

Myšlenka připíjet si na Silvestra pivem mne napadla někdy v zimě l.p. 1982. Tenkrát měli v opavské restauraci Vesmír (nebo Kosmos) vedle točeného Staropramenu také Smíchov láhvový (můj kolega by možná poeticky použil slovní spojení odvozené od „šuškavého“ vína – pivo lahvavé). V nočním baru Žumpa (oficiálně Orient) jsem jej pak o půlnoci před Novým rokem exnul. Byl to podivný Silvestr. Noc předtím jsem zapařil s nějakými lehkými děvami a jedním opilcem v neznámém bytě. Z brzkého rána jsem si moc nepamatoval, jen vím, že když jsem se kolem deváté hodiny probudil a pohlédl vedle sebe, zděsil jsem se a nutně jsem musel vyprázdnit zřejmě pro tuto chvíli připravenou dvojku červeného vína. Při své odpolední pěší cestě z Kylešovic jsem ještě navíc potkával typy lidí jak z obrazů Hieronyma Bosche. V noci jsem si pivní přípitek skutečně zasloužil. O rok dříve mne vytáhl na Silvestra kamarád už kolem 11 hodiny do petřkovické čtyřky U Blechy. Dali jsme každý 6 Zlatovarů a pak jsme se chystali na společnou silvestrovskou oslavu v Hlučíně. Bohužel, v mých 19 letech ještě můj nevivinutý organismus takovéto množství chmelového nápoje náležitě nevstřebal a tak došlo k únavě, kterou jsem se v noci snažil přebít konzumní vodkou. Nicméně jsem vypůjčený byt opouštěl již kolem jedné ráno, kdy mí kumpáni tvrdě spali. Pamatuji si polospánkovou pěší cestu z Hlučína do Mariánských Hor s četnými písněmi na rtech.

Silvestra 1983 jsem rovněž zahájil v hospodě. Kolega odmítl z ideových důvodů navštívit populární opavskou pivnici U Antona a tak jsme se kvalitně napájeli tehdejším Zlatým Bažantem v nedalekém Splitu (v restauraci). Asi po 7 kusech jsme se autobusem přesunuli do dnes již zbourané čtyřky v Žimrovicích. Na toaletu se chodilo přes dvorek jemuž vévodil statný kohout. Nejdříve jsem se ho bál, posléze jsem svůj strach překonal a dokonce na něho i plival. Tehdejší oslava však pokračovala i končila domácími lihovinami.

Další dva Silvestry jsem si připíjel mravně šampaňským. Až v roce 1986 jsem si v kanadském Innisfailu přiťukával místním mokem Labbat´s Blue. Roku 1987 jsem na Bílém Kříži pil točený Radegast, o rok později Šerák, revoluční rok 1989 jsem zakončoval rovněž Nošovicemi, stejně jako rok 1990.

V následujícím roce jsem v německé Sose slavil německým ležákem Thurn und Taxis. Pak přišlo dlouhé tzv. „lodní období“, ve kterém jsem o Silvestrech celebroval takřka výhradně pivem. V roce 1992 jsem koketoval s Carlsbergem a Heinekenem, později jsem si oblíbil dnes už rovněž dosti hnusný německý Beck´s. Na počátku Millenia jsem si na poslední pivo ve starém roce a první v novém vybíral Guinness Export. Tato verze, většinou vařená v Karibiku nebo v Africe obsahovala plných 7,5% alkoholu. Do větší sklenice se vešly dvě třetinkové flašky a o půlnoci se obsah vypil na ex…

A tak až dodnes si jako správný pivař připíjím na Nový rok pivem. Za posledních cca 8 let jsou to značky české, jen v roce 2008 to byl australský Little Creatures. Letos mým prvým douškem roku 2014 byla 12°z Ostravaru. Nic moc, ale u Černého koně  na Dubině žádný výběr nebyl!