Kdysi jsem míval v Praze – Žižkově kamarádku, u které jsem při svých pivních výpravách
do hlavního města přespával. Bydlela na Husitské ulici, v 90. letech plné nonstop heren a bezpohlavních náleven. Dnes už tam nebydlí a já za nocleh v Praze musím platit. Možná, že je to tak dobře. Dnes bych se na Husitské uchlastal.
Letmý pohled na hodinky mi signalizoval, že do odjezdu vlaku na Ostravu chybí zhruba 90 minut. Nalézal jsem se poblíž Florence naproti Karlínského hudebního divadla. První rychlá volba byla Pivovarský klub s pivotékou v Karlíně. Na čepu 6 rozličných druhů piv – dříve kuriozita, dnes naštěstí již normál. Mám slabost pro Dobrušku, proto jsem si objednal jejich speciální 15° F.L. Věk. Náhodou mám slabost i pro národní obrození, i když Věk se vlastně původně jmenoval Hek. Pivo silné, slušné, avšak já stejně dávám přednost tamějšímu moku o klasické voltáži. Mnohem zajímavější byl 12,5°ležák Benedikt z minipivovaru Břevnov. Ve vůni byo patrno luční kvítí, jinak naprostá harmonie, osobitost a pochopitelně též zaručená pitelnost. Uvažoval jsem ještě o tmavém Konrádovi, ale čas kvapil.
Rozběhl jsem se kolem autobusového nádraží do kopce až jsem narazil na Husitskou ulici. Rohová diskotéka nabízela Zlatopramen, o kousek dále jsem však již zahlédl logo Lobkowicze. Není čas na blbosti. Musím dál! V boční ulici jsem uviděl ceduli s vyzývavým nápisem Dalešické pivo. Již jsem byl skoro rozhodnut zabočit, pivní pud mne však hnal dál. O pár desítek metrů dále jsem narazil na vchod do Prvního žižkovského pivovaru Victor. Našel jsem to! Uvnitř krom podsaditého lehce znuděného výčepního nikdo nebyl. Objednal jsem si třetinku světlé 12°. Po zrychlené degustaci jsem konstatoval, že onen mok je zajisté příjemnější alternativou nadnárodních značek – sraček, jinak však nic moc. Stejného dojmu jsem nabyl i po vypití sklenice s tmavým ležákem. Jinak podnik pěkný. Konečně má i magický Žižkov svůj vlastní pivovar.
Hned vedle Victora leží hospůdka, kde rovněž nabízejí pivo z malých nezávislých pivovarů. Zavrhnul jsem tmavého Qáska za 42 Kč (!) a nechal se zlákat nefiltrovanou 11° z Nové Paky. Toto pivo, zejména ve své naturální verzi je stále velmi chutné. Zpočátku dominuje chuť kvasnic, v doznívání je však onen ležáček nádherně vyvážený s dokonalým pivovarským ocáskem. Měl jsem ještě vyhlédnutý med od Opata a Krakonoše, věděl jsem však najisto, že vlak nepočká. Že bych jel o pár spojů později a zaskočil ještě do Slovanské lípy? Posledně tam měli kvalitní koutské….Snad přístě…
Bleskový běh Prahou se povedl, ale byl dosti, řekl bych až extrémně krátký. Zamyslel jsem se nad jednou věcí. Ačkoliv jsem tvrdým zastáncem rychlého čepování piva s mokrou pěnou “ na hladko“, v navštívených hospodách mi vždy natočili opticky dokonalého „šnyta“ ovšem s nadměrným obsahem bublin. Asi má pravdu lidová moudrost o tom, že nic se nemá přehánět.