Další představení divadla Zběsilá pípa se konalo až v dalekém Jeseníku. Přesněji řečeno v prostorách jeho minipivovaru.

Už od začátku to vypadalo, že se s relativně novým ansámblem poprvé společně ožereme. Akci iniciovali naši šoféři, kteří odmítli v noci po představení řídit auta.

Ještě než padla první divadelní replika, začali jsme se poctivě věnovat ochutnávce tamního piva. Světlá jedenáctka Muzikant dobrá. Zdála se mi méně řízná, ale bylo to poctivé pivo. Ještě více mne zaujala 10 s mazlivým názvem Březinka. Připadalo mi, že má vyšší hořkost než 11 a zvláštní rafinovanou příchuť, která mne zaujala. Jen aby nějaký estébácký pohrobek neviděl nápadnou podobnost s polským táborem Birkenau.

Dvanáctka Julius rovněž vysoce kvalitní. Nefiltr jak má být a v pozadí ta správná chmelová „hlína“. Při popíjení této výživné 12 jsem si vzpomněl na rýmařovského Excelenta. Stouta 18 jsem si dal z pochopitelných důvodů jen jednoho. Silný, plnotučný, na můj vkus však málo suchý. Má první zkušenost s Lichwitzem asi před 4 lety byla trochu rozpačitá, moky se mi zdály až nepatřičně hořké. Teď je však vidět, že si jesenická piva našla svou chuť a doufám i své pravidelné příznivce.

Asi třetinu publika tvořili občané polské národnosti, ale myslím, že i ti se bavili celkem dobře. Hra je akční a není třeba rozumět každé větě.

Nejlepší na podobných akcích bývají následné rauty a ten jesenický se docela vydařil. Vedle pivních chuťovek a sortimentu pivovaru byla k dispozici i místní pivovice. Naštěstí mám ve svém věku už tu potřebnou záklopku. Večer skončil taneční zábavou – hned je poznat, že mám v souboru čtyři ženy.

Výjezd se vydařil a doufám, že jej brzy zopakujeme.