Toto parafrázované proletářské heslo nyní používá pražský minipivovar Spojovna.

Nachází se na hranici tří pražských čtvrtí – Kunratic, Chodova a Šeberova a byl údajně vybudován zejména pro setkávání obyvatel z těchto oblastí. Cenově je sice podnik někde jinde než klasická příměstská čtyřka, přesto jsem se v interiéru Spojovny cítil celkem dobře.

Postmodernistický kvádr vybudován na zelené louce. To je první dojem ze setkání s kunraticko-chodovsko-šeberovskou restaurací. Objekt připomíná minipivovar v Úvalech a též Hostivar 1 a 2,  což není úplně od věci, neboť tyto podniky mají ještě společně s Trautenberkem z Malé Úpy a několika dalšími hospodami stejného majitele.

Interiér rozlehlý, přesto obsluha hbitá a pohotová. 12°ležák slušný. Nic, čím by mne oslnil, ale dá se pít. 11°Študák je naproti tomu ejl, který má přes svou nižší stupňovitost spíše atributy ipy. Kombinace tří amerických chmelů bohužel pomohla tomuto výrobku k přílišné aromatizaci. Vypít to lze, ale chmel pálí do očí….

Pšenice skoro jako z čítanek. Málo hořká, jemná, jen lehce nakyslá s nezbytným banánem v pozadí. Nejpoutavější pro mne byl však 18°Vánočák ve stylu Old Ale. Mok sladký, leč oprávněně. Navíc jsem v něm nalézal i některé chuťové prvky skutečného „archivu“ . Pivo dezertní, vhodné k doplnění celovečerní konzumace výčepnějších značek.

Co zakousnout? Zřejmě něco, co v hospodách běžně nebývá. Co tak grundle? Malé smažené rybičky, které jsem běžně konzumoval ve spřáteleném Bulharsku. Ve Spojovně mi však chutnají ještě více. Decentní, pikantní a hlavně necítím žádný latentní rybí tuk, který by narušil degustaci lokálních značek. Investovaných 120 Kč do grundlí jsem věru nelitoval.

Spojovna je určitě podnikem, který stojí zato navštívit. Je však nutné si předem zjistit trasu. Telefonicky vám personál, výhradně používající pro cestu do práce vlastní motorová vozidla žádnou linku MHD neporadí.