Udelal jsem si opet chutovy experiment.

Napadlo mne to nahodou ve Wurzburgu ve Drevenem jabku. Pilsner Wolfbrau z Fuchstadtu se pije skoro sam. Co dale? Tmave je hodne karamelove, na psenicnak nemam chut a kruzberske klasterni je zase moc tezke. Takze ochutnam od Wolfbrau tentokrat i Kellerbier.

Toto „sklepni pivo“ muze byt svrchne i spodne kvasene, ve Francku je to vsak podle vse cistokrevny lezak. Pivo je nefiltrovane a nepasterovane a na rozdil od pribuzneho Zwicklu nebo Zoiglu dele lezi a je pry tez alkoholicky o neco silnejsi.

Kellerbieru uz jsem trochu v zivote vypil [pocitam tam i Sklepni 11 ze Strakonic], a me chutove zazitky byly vicemene pozitivni. Avsak po vonavem horkem pilsu s otevrenou chuti mne nefiltrovany vyrobek ze stejneho pivovaru vubec neoslovil. Barva byla matna, skoro do oranzova, vune skoro zadna, a stejne to bylo i s chuti. Kellerbier proste protekl hrdlem a nezanechal zadnou stopu. Po celou dobu pullitru jsem v onom pivu nenasel nic, co by se dalo jaksi definovat. Snad jen nizsi horkost a neutralita.

Nasledujiciho dne jsem pokus zopakoval, tentokrat s vyrobky regionalniho pivovaru Martinbrau. Pilsner slusny, jakoby Wolfbrau rizli trochu mramorovym Faustem, nezbytne doznivani, prijemna chmelovitost. Kellerbier jsem dostal tentokrat natoceny do kameninoveho dzbanku. Vubec mi to nevadi, jen mam vzdy trochu problem s identifikaci barvy. Tentokrat Kellerbier nastesti nebyl zas az takovy propadak. Citil jsem v nem hutnost a tez i jakousi otevrenost ruznym latentnim chutim. Snazil jsem se je najit a pojmenovat, ale 0,5 l byl na to evidentne malo. Zkratka slusne pivo.

Takze by se mohlo rict, ze obecne je pilsner lepsi nez Kellerbier. Avsak je to asi pripad od pripadu.