Silná spodně kvašená piva bývají někdy dost sladká.

Možná, že je to můj předsudek z minulých dob. Když ležák (většinou o svátcích) míval více než 5,5% alkoholu, zpravidla se mi zdálo, že se do něj dostává poněkud nasládlá příchuť. Přesto jsem tyto „siláky“ vyhledával a v 90. letech, když jejich výroba již přestala být vázána pouze na Vánoce či Velikonoce mi tato pivka pěkně zpestřovala pivní jídelníček.

Dnes už nějaká ta 16° či 17° není žádnou zvláštností. Většinou se jedná o piva svrchně kvašená. Samotná dnes oblíbená IPA bývá docela alkoholicky mocná. Je to ovšem charakteristický svrchňák a případná vkrádající se nasládlost je úspěšně kompenzována řádným chmelením.

Silné bývají stouty (ale není to vždy pravidlo) nebo portery. Náš nejslavnější Pardubický Porter má dokonce magických 19% EPM.

Paskovská sváteční 15° je pivem, které splňuje všechna má očekávání od onoho stylu. Slušná hořkost díky citlivému vyváženému chmelení, tělnatost i charakteristický, docela nenápadný, ale citelný „kvásek“. Všechny tyto faktory signalizují, že se jedná o mok vysoce pitelný.

Pivo nemusí být zelené barvy, aby se hodilo k velikonočním svátkům.