Obvyklá věta, která se v různých jazykových modifikacích ozývá v hospodách na celém světě. Američané řeknou: „Waiter, check, please“, Španělé a Jihoameričané: „Camarrero, la cuenta, por favor“, Indonésan se přihlásí frází: „Pelayan, saya ingin bayar!“

Vše to znamená jediné. Zaplatit dodatečně za odebrané zboží a poskytnuté služby. Hospody projevují svým zákazníkům, na rozdíl od většiny obchodů jistou míru důvěry. Zkásnou je až je obslouženo a zkonzumováno. Moment placení by se měl zhruba krýt s okamžikem odchodu z lokálu. Jestliže k odchodu dojde dříve, jedná se z největší pravděpodobností o tzv. útěk bez placení.

Tato praxe placení je běžná v restauracích snad na všech kontinentech s vyjímkou Antarktidy kde asi příliš moc restaurací není. I zde jsou však jisté rozdíly a anomálie. V USA jdete-li do hospody ve více lidech a chcete na závěr platit každý zvlášť, je to třeba obsluhujícímu personálu sdělit před první objednávkou. Od úvodního drinku vám místní počítač vytváří společný účet, který pak bývá takřka nemožné rozdělit jak je to zvykem třeba u nás. Složité to určitě není, ale chybí dobrá vůle neboť v zemi svobody to zvykem není. Další americkou zvlášností je spropitné. U nás dobrovolné „všimné“, které můžeme a nemusíme dát obsluze za dobrý výkon je v USA takřka povinností. Obecně je vžita taxa ve výši 15%. Zkonzumujete-li v hodnotě 100 USD dalších 15 USD by mělo jít do kapsy obsluhujícího číšníka. To mne poser! Tolik peněz! Je třeba si však uvědomit, že mnohý personál pracuje jen za úhradu sociálního a zdravotního pojištění (někdy ani za to ne) a zbytek výplaty tvoří ze sta procent pouze tringelty(trink geldy).

Na druhou stranu jsem neuspěl, když jsem se v Santiagu de Chile snažil zarovnat útratu směrem nahoru: „460 pesos, prosím“ „500, děkuji“, „ne 460!“ „500, to je dobré!“ „460!!!“…..

V UK a jiných zemích Commonwealthu to mají jednodušší. V pubech se vše platí přímo u výčepního pultu. Dokonce si takto předplatíte jídlo, které vám donesou až za pár minut. Odpadá číšník zlomený v pase a nesrovnalosti v účtování po opulentní konzumaci. Jednou dávno v Praze v hospodě U Jindřišské věže (???) jsem si na účtenku dopsal ke třem pivům ještě čtvrtou čárku. Personál byl zřejmě pomýlený, neboť si podvodu z mé strany nevšiml a pivo mi při placení zaúčtoval.