25. ledna mrazy polevily, teploty se dostaly nad nulu a nad Olomouckým krajem se vznášel depresivní smogový mrak.

Oteplilo se bohužel i na regionálních výčepech, což je při současných chladících  technologiích věc přinejmenším zarážející.

Chystal jsem se potkat jednoho svého známého v Lipníku nad Bečvou. Jel jsem  poněkud kostrbatě nejprve rychlíkem do Přerova. Tam jsem v místním tradičním bufetu okusil 11°Zubra. Údajně je 4x chmelená, mi však dosti připomíná průměrné průmyslové pivo. Do Společenského pivovaru v Lipníku jsme dorazili krátce po jeho otevření po půl jedenácté. Krásné prostoty, cenově dostupné obědy, avšak na pivo jsem čekal skoro 10 minut. 11°světlý Svatovar je věru sofistikovaná značka. Zachoval si svou charakteristickou chuť, kterou se honosí již od dob založení pivovárku někdy před 12 lety, navíc během doby příjemně zhořkl, takže dnes je to opravdu chlouba regionu. Naneštěstí se stále objevuje stará a zřejmě neměnná bolest této jinak skvělé hospody – pivo není dostatečně vychlazené. Když se pivovar nalézal ještě ve starých domácích prostorách a točil se na lipnickém náměstí v Tip sport baru, připadala mi teplota onoho ležáku přijatelnější. Jaká škoda!

Po dalších dvou přestupech jsem dorazil do pivovaru Jaderníček v Náměšti na Hané. Hospůdka útulná v těsném sousedství pivovárku a palírny. Bohužel k dispozici nebyla žádná pivní chuťovka, tak jsem si musel svépomocně koupit sýr a anglickou slaninu v nedalekém Coopu. Jedenáctka Jadroš mne příliš neupoutala. Taková universální chuť a skoro žádné doznívání. O něco lepší byla 12°Palírník. Černý Jadroš byl asi nejchutnější, bohužel stejně jako v Lipníku žádné z podávaných piv nemělo předpisovou teplotu, kterou jsem  já  odhadoval na takových minimálně 12 až 13°C. . Argument, že v zimě může být pivo teplejší neobstojí. Norma je prostě norma. Ještě jsem okusil polotmavého Kotelníka a musel jít na vlak.Snad jsem si mohl ještě zakoupit petku a doma si ji vychladit, ale nějak jsem na to pozapomněl.

V Olomouci jsem zašel do nového minipivovaru v Riegrovce. Nalézá se ve stejných prostorách jako původní pivovar Svatováclavský. Kolega mi tvrdil, že se jedná o nově přestěhovaný pivovar Mačák, ale já mu moc nevěřím, neboť na stránkách Pividky.cz jsou oba podniky uváděny nezávisle.

Konečně jsem se zase napil kvalitního moku. 12°ležák byl slušně vychlazený, měl komplexní vůni i chuť a z jistého degustačního klišé vybočoval pozoruhodným aromatickým „ostnem“, který z nápoje vystupoval jakoby v druhém plánu a dodával pivu na zajímavosti. Černý 13°Azrael (což je anděl smrti)prý hodně pěnil, tak mi byl doporučen tzv. „šnyt“. Tak mi servírka donesla asi jen do poloviny naplněný půllitr. Takhle jsem si šnyta nepředstavoval, tak poučen z chyb jsem si další pivo – speciální 16°objednal raději jako malé. Bohužel, z obou výrobků se poněkud vytratil říz a bylo by je možno i trochu přichladit. Jinak standard. Ačkoliv v době mé návštěvy probíhaly v Riegrovce tzv. „happy hours“a 12°byla za 25 Kč, platil jsem (+ šnyt a malá 16°) 99 Kč, což se mi zdálo dosti drahé. Navíc mi servírka bez poděkování uraženě vrátila ze stovky drobnou korunu. Zřejmě děvče zapomnělo, že není v USA, kde by si snad mohla nárokovat 15% „service charge“. Celkový dojem rozpačitý, na internetu podnik nabízí řadu pozoruhodných pivních chuťovek, na jídelníčku jsem je však nemohl najít. Možná mi v Riegrovce chyběl i hustější provoz hostů. Pivovar však začíná, tak mu dopřejme čas. Skvělá dvanáctka je příslibem do budoucna.

Na závěr jsem si dal v ostravském Hudebním Bazaru 10°od Bernarda. Po alternativních pivních značkách mi chutnal jako vývar z PVC.