Z našeho krajského města to do Polska není daleko. Takže proč si nezkusit něco, čím tato země přispěla k pivní klasice?

V Pivotechně byl jasnou volbou Štempl z Beerokracie. Ale proč neokoštovat i něco jiného? Weizen s ananasem byl dle očekávání dost sladký. APA  12°s grepem voněla jako čistokrevný kyselák, v chuti se však projevovala docela jinak. Total IPA od Dejfa byla poměrně vkusná, pochopitelně jsem přeskočil piva z Qásku, neboť je důvěrně znám. Navíc jeho ABA, kterou jsem zkoušel před několika dny byla téměř učebnicí nepatřičného diacetylu. Takže co tak třeba Smoking Dog z Hoppy Dogu? Nejednalo se přímo o klasický Rauch, nýbrž o napodobeninu polského pivního stylu Grodzickie (zřejmě Hradní nebo Hradištní). V samotné zemi původu jsem si párkrát koupil lahváč s tímto označením, leč pivo mi příliš nejelo. Je to historický styl rozšířen z města Grodzisk Wielkopolski ve 14. a 15. století. V době svého největšího rozmachu byl tento produkt exportován do 37 zemí. Podle popisu se jedná o pivo pšeničné, přičemž je slad jemně nakuřován nad dubovým dřevem. Dle pramenů z roku 1914 bylo toto pivo hojně chmelené a značně hořké, během 20 století se údajně jeho chuť zjemnila. Poslední polský pivovar, který Grodzickie komerčně vařil byl uzavřen v roce 1993. Dnes naštěstí dochází k renesanci tohoto stylu.

Smoking Dog příliš neodpovídal popisu oné polské speciality. Barva nebyla příliš zlatá, mok byl alkoholicky silnější a neměl ani přehnaný říz, podle čehož se mu přezdívalo „pivní šampus“. Chuť však byla nadmíru zajímavá. Na první rozvážný doušek žádný výrazný chuťový osten, po důkladném napití se však v závěru objevila má oblíbená „hlína“. Možná, že to byl důsledek nakouření, ale možná to byl výsledek spojení různých příchutí. Ačkoliv jsem nemohl hned na místě srovnat tento výrobek s nějakým polským originálem, s degustačním zážitkem jsem byl mimořádně spokojen.

A co tak chlapci pivovarští zkusit finské Sahti, ať v únoru nemusím až do Helsinek?