Když jsem kdysi jezdíval rychlíkem do Prahy přes Lipník nad Bečvou kde tyto vlaky nestavěly ani jsem nevěděl,že míjíme rovněž obec Osek nad Bečvou. Nenapadlo mne, že tam jednou bude železniční stanice a dokonce i pivovar.

Zhruba jednou za dvě hodiny jede z Ostravy do Oseku přímý vlak. Jinak je třeba přestoupit v Hranicích na Moravě. Cesta od „nádraží“ do obce vede krásnou alejí ovocných stromů a dokonce kolem dvou hřbitovů. Napadlo mne, zda-li tato víska nemá nadměrnou mortalitu. Motorest Osečanka se nalézá u hlavní výpadovky. Architektonicky připomíná socialisticky postmodernistickou stavbu vybudovanou snad částečně v akci Z někdy v 70. nebo 80. letech. Terasa bez obsluhy, velké logo Zubra, uvnitř prostorná restaurace. Postrádal jsem logo místního piva, jen u výčepu byl na tabuli ceník dvou druhů točeného Osečana a několika druhů petek.

Obsluha rychlá a funkční. V pravé poledne ještě nedozrála potřebná žízeň, ale v každém případě jsem měl na pivo chuť. Světlá nefiltrovaná jedenáctka voněla přijatelně. Teplota piva v letních měsících zhruba na hranici studenosti, proto bylo nutno půllitr vyprázdnit v poměrně krátkém čase. Osecká 11° mne potěšila. Střední hořkost, příznivý říz a hlavně osobitost. Pivo mělo svoji chuť z níž netrčela příliš výrazná chmelovost ani nadměrná příchuť kvasnic.Dokonce jsem v něm ucítil nádech belgické kořeněné pšenice. Po chutném hospodském obědě (sekaná, zelí, brambor) jsem okusil druhou alternativu – rovněž světlou kvasnicovou 12°, která se také nazývala Osečan. Zde byla chuť ještě sofistikovanější. Dominovala jemnost a zajímavé bylo i nedlouhé a lehce fragmentální doznívání, které bych charakterizoval jako svatojánský chléb. Je zajímavé, že když jsem se poté navrátil k jedenáctce, už mi tak moc nejela. To, co jsem původně považoval za dotek Hoegaardenu a podezíral jsem sládka, že do ležáčku přidává pšenku mi u druhého kusu chutnalo jako řádění kvasnic, které se vymknulo  kontrole. Dokonce se mi zdálo pivo lehce nakyslé a příliš oranžové. Snad to byla jen chuťová halucinace nebo vrch či spodek bečky.

Jiná osecká piva bohužel na čepu nebyla. Dozvěděl jsem se přímo od jednoho ze spolumajitelů, že pivo z Oseku se točí rovněž v sousední Prosenici (nebo sousedních Prosenicích) a rovněž v Přerově. Všechna místní piva jsou prý čtyřsladová a vaří se na dva a dokonce i na tři rmuty. Zatím se vyrábí pivo světlé a polotmavé, v plánu jsou určitě i nějaké speciály. I světlá 14°byla poměrně chutná, přestože o něco sladší, za což vděčí vyššímu procentu alkoholu. Na rozdíl od piva točeného ale to z PET láhve mělo trochu problém z pěnivostí.

Nicméně, kolega Segal se během 1-2 týdnů chystá na Přerovsko a Olomoucko a nejspíš využije mého tipu a pár kousků oseckého zakoupí. Tak budou moci ochutnat tento nový mok na trhu i pivaři z Ostravy.