Poslední komentář na mých stránkách se vyjadřuje dosti nelichotivě o maďarských pivech.

Chce to opět prověřit. Mé první budapešťské kroky vedou vlastenecky do Hrabalovy pivnice, avšak je z technických důvodů zavřeno. Takže při neděli to vypadá na Rizmajera. Předevčírem jsem tramvají míjel dokonce jakousi novou pivovarskou restauraci pivovaru Csiki. Nakonec končím v mém vzdělávacím podniku Beeroság. Na čepu mimo jiné oblíbený ležák Ogre. V letním horku jen zasyčí.

Dále bych si dal nějakou pšeničnou búzu. Jaksi mi to připomíná nelegální pochod homo pride v Turecku. Weizen Helmut z Hedonu je velice zajímavý. Ve vůni žádný banán ani indulona, nemluvě o pomerančové kůře a hřebíčku. Trochu lehká zatuchlost. Asi jako když zmokne obilí a řádně se nevysuší. Jinak chuť přímočará, zrnitá a docela osvěžující. I v pšenkách se dá narazit na nějakou kuriozitu.

Hopfanatik má onoho dne na čepu hned dvě své značky. Coffee Milk Stout T 30 a malinový Saisson T 10. Madaři si vůbec libují v ovocných pivech. Vedle pár ležáků a ip je na čepu též švestkové a klasické třešňové Meggyes. Saison je však docela chutný. Při svých 9% alkoholu disponuje opravdu komplexní chutí. Malinové podtóny se střídají s proměnlivou hořkostí. Podobný zážitek jsem měl před léty, kdy jsem si omylem usmažil hemenex na jaru. A myslím, že přibližně tak by mohly chutnat i legendární amarouly. 1650 HUF je však na zemi viségrádské 4 dosti nepřijatelná cena.

Toho dne si ještě dávám další dva kusy. Prosný Koleses mi voní jako někdejší bulharské, sovětské, případně i slovenské značky. Pivo je sladké a obsahuje asociace na bezstarostné mládí, kdy mým jediným posláním bylo porazit komunisty.

Porter Alcatraz je stolní verzí tohoto stylu, neboť má pouhých 4,5% alkoholu. Podobně chutnají portery v britských pubech.

Ať piji co piji, neshledávám v honvédských chmelových nápojích nic tak závadného.