Po dvou letech jsem opět podnikl cestu do pivního Brna.

V tomto městě nemusíte bloudit dlouho, abyste našli vyhovující značku piva. Dovolil bych si říci, že Brno je jeden velký pestrý pivovar.

Na rozdíl od našich mnohých měst je Brno alternativní pivní scénou přímo prostoupeno. Je velká smůla, když náhodou narazíte, zejména v centru na hospodu, která nabízí pouze profláknuté značky jako je heinekenovské Starobrno nebo PU.

Doma jsem si udělal strategický plán a vyrazil vlakovým spojem, abych přicestoval do Brna krátce před 11 hodinou. Tou dobou totiž otvírá část atraktivních pivních míst.

Nejdříve mé kroky inspirované zdravou žízní vedly do hospody nad Zelným Trhem U tří čertů. Na čepu tam mají pivo z Bratčic.

Je to pivně úrodný kraj. Hned vedle Bratčic Oslavany a nedaleko pivovárek v Padochově, který si takřka svépomocí vybudovali tamní pivní nadšenci.

Bratčická filtrovaná 11°je slušná, přesto je evidentně chutnější 12° nefiltr. Hospůdka je před polednem obsazena hlavně obědvajícími hosty, přesto místní pivko celkem teče.

V poledne otvírá pivovar Harry. Zatímco Čerti vypadají jako klasická útulná hospůdka, Harry už evokuje spíše novodobější pohostinské styly.

Jedná se o jakousi halu s výčepem, kam je třeba si pro pivo chodit, neboť podnik nedisponuje klasickou obsluhou. Možno si sednout k větším stolům nebo i na jakési schody, které by mi pasovaly spíše k nějakým krytým sportovním stadionům.

Je krátce po otvíračce, výčepní zprovozňuje pípy a má evidentně problém s kohoutem od světlé 11°. Tak ochutnávám pivo tmavé Blek, světlou 12° Drok a pak i velice zajímavou apu se zázvorem, která se vyznačuje solidně vyrovnanou příchutí aromatického chmele a zázvoru.

Nejvíce mne u Harryho upoutala vtipná cedule, která jakoby přišla z ordinace očního lékaře. Od spodního řádku nahoru lze číst instrukce v různých velikostech písma.

„Rychle tam něco kopni “ výše: „Hrň to tam pod tlakem“ ještě výše „Eště pár kousků sneseš“, „Už se kroť, kemo“, „Máš toho dost“ až po největší: „VAL DOM“.

Zajímavé je, že já osobně jsem ten úplně nejmenší nápis: „Buď si abstinent nebo Bystrozraký“ celkem hravě přečetl.

Kousek od hotelu Amphone, kde jsem byl ubytován stojí další brněnský minipivovar EFI. Milé na něm je, že svou hospodu otvírá už v 7 hodin ráno. Toto bývalo kdysi docela normální,. dnešní zvrácená doba však takovýmto ranním ptáčatům, bohužel už moc nepřeje.

Na čepu 8°, 10° a 12° plus nějaký ten vánoční speciál. Pivo příjemné, ale ještě příjemnější je fakt, že když budu v noci špatně spát, můžu ještě za šera EFI navštívit.

Dohoda Beerhouse stojí na Biskupské ulici poblíž parku, ze kterého je pěkný výhled na část města. Podnik se specializuje na piva z brněnského pivovárku Kos.

Normální standard. Světlé ležáky klasicky nahořklé, nepříliš sladké černé, APA rovněž v mezích normy. Pěkné prostředí, jen jsem doufal, že večer se dostaví více hostů.

Poměrně jednoduše jsem nalezl můj další plánovaný výčep Zastávka. Tam jsem však byl trochu zklamán. Podle mého itineráře se mělo na čepu nalézat pivo ze Soběšic. Přestože jsem byl asi 10 dní před svým výletem telefonicky ubezpečen, že je tato značka tam točená zcela běžně a to alespoň jeden druh, stala se někde chyba. Tak jsem si dal alespoň sentickou 10°.

Před svou cestou jsem hledal na internetu nějakou brněnskou hospodu, kde by Sentice (které začaly svou dráhu výrobou výhradně medových piv) točili. Nakonec jsem neuspěl. Jeden z nalezených hospodských už s pohostinskou živností skončil, jiný si vybral na zimní prázdniny volno. Nadějně vypadala knajpa poblíž Zelňáku, ale ta však byla uzavřena z moci úřední, neboť její majitel v rámci výcviku příští pivní generace údajně podával alkohol mladistvým.

Pro někoho je to možná delikvent, ale pro mne svatý mučedník.

Po sentické 10°si dávám ještě jednoho kynšperského Zajíce. No nic. Ty Soběšice musím zvládnout zítra.

Poblíž mého ubytování si ještě všimnu zavřené hospody, která nabízí pivko z Doubravníku. A to i žitné! Bohužel, i tito majitelé světí sváteční volno až do 5. ledna.

Na hotelu, který patří nějakým podnikatelům z Laosu jsem povečeřel kuřecí salát, který chutnal jak z jiného světa a pak jsem jej zalil láhvovou Singhou. Beer LAO bylo už vyprodané.

Jelikož je žádoucí se čas od času vydat na místo činu, zapadl jsem v sobotu dopoledne do historicky prvního brněnského porevolučního minipivovaru Pegas.

Tam jsem byl poprvé již na jaře 1992, kdy podnik začínal. Dnes je již dobře zavedený a už od dopoledních hodin je v něm rušno.

Klasická 12°, delikátní vánoční porter, čítankový pšeničňák. Jsem rád, že se má uznalý člověk v dnešní hektické době zachytit nějaké hodnoty.

U Tomana to také není nejhorší. Vybral jsem si žitnou 13°, avšak nevšiml jsem si, že svou volbu nečiním z aktuální nabídky, leč z cedule, kde jsou zaznamenány úspěchy Tomana na různých degustačních kláních.

Ležák normální, měl jsem pocit, že mi začíná většina ochutnaných značek celkem splývat.

Od Pivária na Dvořákově ulici jsem měl trochu větší očekávání. Lucky Bastard je dnes již zavedená značka, mi však chutnají ty jejich svrchňáky dost podobně. Podnik inzeruje i pivo Moravia, ale to je k dispozici pouze v PET lahvích. Nakonec přišly k chuti plněné papriky jalapeňos.

O Soběšicích nemám jasno až do poslední chvíle. Ani jeden ze tří tipů nevyšel. Možná bych mohl jet někam do Kohoutovic, ale moc se mi tam nechce. V dubnu 1982 jsem tam pod silným pivním vlivem (nejvíce Starobrno 10° v plastových pohárech na 4. nástupišti brněnského nádraží)  na nějakých studentských kolejích celkem brutálně pozvracel jednu cimru a jejich obyvatele pak vedení zařízení vyhodilo.

Až krátce po 16 hodině se mi podařilo dovolat do podniku Čtyři růže. Tam by bylo možno točené Soběšice 12° okoštovat. Ale můj vlak odjíždí v 18.01 venku už je skoro tma a já to Brno přece jen tak dobře neznám. Rozhodl jsem se, že v dohledné době si udělám ještě jeden „opravný“ výlet do Brna. Třeba jen na otočku. Ochutnám Doubravník a dostanu se i na ty Soběšice.

Mám však přece jen trochu času, tak se ještě projdu po městě.

V poměrně rozlehlé hospodě Na rohu nabízejí ležák ze Slavkova. Bohužel došel. Nejdříve váhám, ale pak si objednávám jedno tankové Starobrno. No nic moc, ale aspoň si na závěr dám nějakou starou průmyslnou značku.

Ale takhle to přece nemůže skončit!

Naštěstí poblíž nádraží ještě objevuji knajpu Charlie´s Square, kde také vyrábí vlastní pivo. Světlá jedenáctka zneutralizuje mnou ve výčepní nouzi požité pivo dobré zábavy a já opouštím Brno napojen a povětšinou uspokojen.

Tak zase jindy při mé opravné cestě!