Před pár lety jsem se účastnil festivalu svrchně kvašených piv Lopni Beczku  na Černé Louce.

Letos jsem jej navštívil napůl služebně. Náš divadelní soubor Zběsilá Pípa tam měl totiž v sobotu vystoupení.

Místo konání akce se změnilo. Letošní ročník se uskutečnil v oblasti Dolních Vítkovic v bývalé tovární hale, z níž vzniklo unikátní muzeum potravinářství a zemědělské techniky.

Jako celé Dolní Vítkovice se jedná o industriální technickou památku. Rozlehlé prostory a plochy na nichž je umístěna řada exponátů z oblasti agrárních strojů. Traktory, mlátičky, kombajny i práškovací letadla.

V tak velkém prostoru skutečně není problém postavit řadu stánků s pivem či jiným občerstvením. Areál byl rozdělen na tři podélné části. V té vnitřní, kde bylo relativně teplo se u stolů konzumovalo, do vnějších částí se chodilo pivo kupovat.

Prostředí vypadalo bizarně, samozřejmě vůbec nepřipomínalo ani v nejmenším jakékoliv klasičtější restaurační zařízení, nicméně svůj primární účel určitě splnilo.

Předně třeba říci, že Lopni Beczku není v žádném případě určeno pro jakéhokoliv milovníka piva. Fanoušci ordinérních pivních stylů z České Kotliny by si na festivalu na své nepřišli. Aromatické a výživné ipy , apy, zimní ejly, saissony či sessiony patřily na oné svérázné akci k těm nejkonzervativnějším druhům. Bohatý sortiment doplňovala řada rafinovaných kyseláků s různými komplexními příchutěmi. I do méně avantgardních stoutů byly přimíchávány různé druhy ovoce, koření, kávy, čokolády či dokonce fazolí Tonka.

Dalším faktorem, který by mohl případné zájemce odradit od návštěvy tohoto festu je cena nabízených piv. I kvůli tomu se jednalo spíše o degustační akci nežli o nezřízenou spářku. Moky se podávaly povětšinou v dutých mírách 0,1, 0,2 nebo 0,3 l, přičemž třetinka za 80 Kč nebyla žádnou zvláštností.

Byl jsem odchycen hned u prvního stánku z albrechtickým pivkem. Na úvod hned třetinka 18°. Chtělo to trochu brzdit, tak jsem ochutnal „vinnou“ 11°z provozovny ve Velkých Pavlovicích. Jak se dokáže pivo a víno snoubit! Po hlavním kvašení je prý do produktu přidávána vinná kvasinka. Výsledek této fermentační kooperace není nikterak výrazný, ale nicméně počin je to více než zajímavý.

Posléze jsem ochutnal ještě apu z Clocka , něco od Ravena, a 20°Ropuchu v mlze ze slovenského minipivovaru Hellstork. Ten mimochodem ještě nabízel zbytky z MDŽ várky – speciál s višněmi v čokoládě (???).

Zjistil jsem, že minipivovar Madcat je filiálkou Radničního pivovaru v Jihlavě a vaří svá piva v obci Kamenice (nikoliv nad Lipou ani v té české, natož bulharské).

Občas mne někdo z obsluhujícího personálu identifikoval jako protagonistu nesmrtelného filmového dokumentu Česká pivní válka a chtěl se se mnou vyfotit.

Nejvíce času jsem nicméně trávil v sousedství stánku Létajícího Bezdomovce.

Divadelní představení mělo úspěch, vypadalo to, že lidí došlo na akci relativně dost, takže organizátoři mohou být spokojeni.

Napadlo mne, jak by asi na pestrou nabídku speciálních truňků souhrnně nazvaných pivem reagovali nekompromisní bavorští sládci, z jejichž popudu vznikl v roce 1516 historický dokument Reinheitsgebot.