S Divadlem Petra Bezruče mám vždy šanci navštívit i vzdálenější česká města, kde mohu znova a čerstvě vyhodnotit aktuální pivní situaci.
V pátek jsme dorazili do Mladé Boleslavi skoro na poslední chvíli.
Dle Googlu to bylo od místního divadla do EmBé pivovaru skoro 900 metrů, navíc bylo docela odporné počasí, tak jsem byl, bohužel připraven o pěkný pivní zážitek.
No co. Alespoň jsem ušetřil.
Kytarista našeho bezručáckého hudebního souboru, který se podle momentálního složení dva dny nazýval Martins and Tony tentokrát velice potěšil celý divadelní ansámbl, když přivezl čtyři 15 litrové kegy, výčepní zařízení a dokonce i záložní zdroj elektrického proudu. Jednalo se sice o Pilsner Urquell, ale i ten během zájezdu přišel docela vhod.
Druhého dne jsme se probudili do krásného dne v krajském městě Hradec Králové.
Po snídani nezbylo, než se vypravit na pivo.
První zastávka byla v restauraci Pivovarské Domy, kde je na čepu místní ležák Klenot. Filtrovaná 11° i nefiltr 12° velice dobré kvality. Pivo hodně hořké, nejvíce mi připomínalo některé německé pilsnery. Možná to bylo i tím, že bylo podáváno v čtyřdecových sklenicích na stopce.
Plánoval jsem cestu do Bělče nad Orlicí, avšak po cestě HK jsem objevil stylovou restauraci z 18. století Černý Kůň. A před ní ceduli – čepujeme domácí pivo Car z Bělče. Takže bylo rozhodnuto.
Po hluboce hořkých Klenotech mne nejdříve zaskočila primární kvasinková příchuť, možná i špetka diacetylu, avšak stačilo se jen zapít a zvyknout si na jinou značku.
Bylo půl jedné a já se musel rozhodnout, jak naložím s volným časem až do zvukové zkoušky.
Na příslušné mapě jsem objevil poblíž Hradce jakýsi pivovar Gryf v obci Černilov.
Telefonicky jsem se spojil s majitelem. Jedná se o malý podnik asi 5 km od HK. Žádná vlastní hospoda, jen prodej petek a možná i sudů. Bohužel v sobotu je tam dost špatné dopravní spojení. Mohl jsem se tam vydat i pěšky, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat ve městě.
Hrncovary mne sice kdysi zajímaly, ale dnes je u nás tolik podobných podniků, že mi tento styl pivovarnictví už není vzácný.
Nevyšlo to ani s domácím pivovárkem 713. Při sobotě je ona provozovna naprosto opuštěná. Naštěstí na mé soukromé pivní mapě mám tento podnik označen jako navštívený.
V centru HK je kromě dražších restaurací i pár stylových náleven.
Klasická knajpa Na růžku, která se skládá ze dvou místností propojenými WC nabízí mimo jiné i tankový Gambrinus. No nic moc.
V 15 hodin otvírá suterénní hospůdka Gobi. Už krátce po třetí byla slušně zaplněna štamgasty. V TV zrovna probíhal fotbalový zápas HK proti Uherskému Hradišti. I v polovině 2. poločasu byl prozatím stav 0:0.
Z nabízených piv jsem si vybral nefiltrovaného Rychtáře. Dalo se to vypít, ačkoliv onu značku si pamatuji ještě v úplně jiné kondici.
Ve známé restauraci U kohouta jsem byl už před několika lety. Tentokrát jsem však měl více času.
Opravdu krásný podnik v prostorách historických Gayerových kasáren. Mám rád v hospodě klenby . Obsluha rychlá, na čepu více druhů piv.
Začal jsem jako posledně 10,5° z místního minipivovaru Kubík. Opět jsem v ní nenašel zpočátku žádnou stopu chuti. Pak jsem si objednal nakládaný pivní sýr s feferonkou (výborný) a po něm jsem u Kubíka přece jen nějakou slabou příchuť zaregistroval.
Na čepu byl ještě Rohozec, ale já si zvolil skvělou polotmavou 13° z Kamenice.
Po cestě ještě jednu malou 11° z Lucky Bastarda u Pavijána a pak už hurá na zvukovou zkoušku, kde mne čekalo dopíjení poslední bečky PU.
Zájezd se vydařil a v sobotu mi naštěstí přálo i počasí.